Tati...
Ahojky, tahle povídka patří k mým méně povedeným, napsal jsem ji v době kdy jsem četla knížku Brisnigr. Vy co jste četli jakoukoliv knížku z edice Odkaz dračích jezdců, možná pochopíte.. Představte si, že Galbatorix měl dceru a nevěděl o ní. Povídka se odehrává v době po jeho pádu, kdy jeho dcera stojí nad jeho hrobem vzpomíná a promlouvá k němu..
Tati
Ne. Ne, nedokážu tě milovat. Nedokážu tě ani nenávidět, i když jsem nenávisti plná. Ach otče! Tolik jsem toužila po tvém objetí. Jednom jediném vlídném slovu, úsměvu. Já chtěla … Chtěla jsem tě milovat. Chtěla, toužila jsme to tobě jako po nikom jiném. Kvůli tobě mi vzali matku a bratra. Přesto jsem doufala, že jsi jiný, než všichni říkali. Milovala jsme vidinu a sen. A pak jsme k tobě přišla a jen málo doufala v laskavé přijetí. Nebylo ani to. Pohlédl jsi na mě s opovržením. Nepoznal jsi mě! A já v duchu křičela Co si o sobě myslíš?! Ani vlastní dceru nepoznáš!!! Avšak zůstala jsem v tvé blízkosti a v noci jsem prolévala potoky slz. Přesto mi tvá blízkost dávala naději, že se všechno změní …
Ach tati … Proč se to stalo? Proč? Já jsem tě ztratila. Oni mi tě vzali. Tati, byls posledním z mé rodiny, z těch, které jsem měla milovat …. A teď tu stojím nad tvým hrobem a znovu brečím nad ztrátou. Jak jen je to možné, milovala jsme tě, ale i nenáviděla. Odešel jsi do temnoty a všichni se radují. Získali svobodu, jen já ne. Já jsem ztratila kousek sama sebe. Ztratila jsem tebe. Tolik lidí tě nenávidělo a jen já milovala, ale tys to neviděl … Neviděls to otče, nikdy.! Nejsem volná jako ostatní. Nejsme a nikdy nebudu. Sžírá mě nenávist k těm, které všichni milují. Co kdybych jim je vzala… Trpěli by trak jako já? Otče, tati … Nikdy jsme ti tak neřekla, nesměla jsme. Až teď nad tvým hrobem. Tvé jméno bud prokleto a mě to nevadí, nenáviděla jsme jej jako všichni ostatní. Ale teď na konci nelituji toho, že jsme tě kdy milovala otče. Tati? Je to dětinské mluvit s někým kdo je mrtví ….
A já jsem ještě dítě, ztracené a prokleté …
Již nikdy ti neřeknu tati, tati. Ani otče … Již nikdy se nebudu zvát tvojí dcerou, neb to by znamenalo moji smrt. Sbohem Galbatorixi, můj otče. Loučím se s tebou jako tvůj jediný žijící potomek. A tak teď nad tvým hrobem poprvé a naposledy přiznávám, že jsem Galbatorixova dcera, jsem dcera vraha. …
Ne. Ne, nedokážu tě milovat. Nedokážu tě ani nenávidět, i když jsem nenávisti plná. Ach otče! Tolik jsem toužila po tvém objetí. Jednom jediném vlídném slovu, úsměvu. Já chtěla … Chtěla jsem tě milovat. Chtěla, toužila jsme to tobě jako po nikom jiném. Kvůli tobě mi vzali matku a bratra. Přesto jsem doufala, že jsi jiný, než všichni říkali. Milovala jsme vidinu a sen. A pak jsme k tobě přišla a jen málo doufala v laskavé přijetí. Nebylo ani to. Pohlédl jsi na mě s opovržením. Nepoznal jsi mě! A já v duchu křičela Co si o sobě myslíš?! Ani vlastní dceru nepoznáš!!! Avšak zůstala jsem v tvé blízkosti a v noci jsem prolévala potoky slz. Přesto mi tvá blízkost dávala naději, že se všechno změní …
Ach tati … Proč se to stalo? Proč? Já jsem tě ztratila. Oni mi tě vzali. Tati, byls posledním z mé rodiny, z těch, které jsem měla milovat …. A teď tu stojím nad tvým hrobem a znovu brečím nad ztrátou. Jak jen je to možné, milovala jsme tě, ale i nenáviděla. Odešel jsi do temnoty a všichni se radují. Získali svobodu, jen já ne. Já jsem ztratila kousek sama sebe. Ztratila jsem tebe. Tolik lidí tě nenávidělo a jen já milovala, ale tys to neviděl … Neviděls to otče, nikdy.! Nejsem volná jako ostatní. Nejsme a nikdy nebudu. Sžírá mě nenávist k těm, které všichni milují. Co kdybych jim je vzala… Trpěli by trak jako já? Otče, tati … Nikdy jsme ti tak neřekla, nesměla jsme. Až teď nad tvým hrobem. Tvé jméno bud prokleto a mě to nevadí, nenáviděla jsme jej jako všichni ostatní. Ale teď na konci nelituji toho, že jsme tě kdy milovala otče. Tati? Je to dětinské mluvit s někým kdo je mrtví ….
A já jsem ještě dítě, ztracené a prokleté …
Již nikdy ti neřeknu tati, tati. Ani otče … Již nikdy se nebudu zvát tvojí dcerou, neb to by znamenalo moji smrt. Sbohem Galbatorixi, můj otče. Loučím se s tebou jako tvůj jediný žijící potomek. A tak teď nad tvým hrobem poprvé a naposledy přiznávám, že jsem Galbatorixova dcera, jsem dcera vraha. …
Komentáře
Okomentovat