Anděl

Takže máme tu další jednorázovku. Ke psaní povídek mě velice často mě inspiruje hudba a tak jsem napsala povídku podle písně a klipu od skupiny Nightwish-Amaranth.


Jasné letní ráno. Slunce vstává a řeka lehce zurčí, jako každé ráno. Z vesnice vycházejí rybáři, nahodí udice a čekají jaký úlovek jim dnes řeka přinese...



Les, větve stínící slunci, křoviny plné trnů, stojící jako překážky v cestě, pro toho co se nerozhlíží. Výkřik plný bolesti, lesem pobíhá dívka, nevidí křoviny, nevidí stromy, jen běží dál a dál. Dlouhé blonďaté vlasy jí spadávají na bílé šaty. Je na pokraji sil. Má andělskou tvář a pod očima rudé kapky, je slepá. Ze zad ji vyvstávají bělostná křídla, teď přitažená k zádům. Anděl.

Rychle vyběhla z lesa a kousek od řeky padla k zemi a z úst jí vyšel výkřik. Rybáři se ohlédli a rychle se k ní rozběhli. Z očí ji začali téct další slzy, teď už jasně barvíc její líce do ruda. Na běloskvoucích křídlech se začali ukazovat krvavé škrábance, způsobené průchodem lesa. Jen co k ní rybáři doběhli z úst jim vyšel překvapený výkřik. Oněměle zírali na dívku. ,, Pojď." řekl straší z nich. ,,Ale nemůžeme jí tu takhle nechat." řekl zoufalým hlasem mladší rybář. ,, Achjo Toby. Kdybys mě jednou nechal domluvit. U udic máme dva stejně dlouhé klacky, když je svážeme, můžeme ji na nich odnést. " ,, Aha. " na nic víc se Toby nezmohl. Rozběhli se k udicím, popadli klacky, svázali je a vydali se zpět k dívce. Opatrně ji položili na nosítka a šli s ní do vesnice.
Dívka se křečovitě držela dřev a naslouchala svému okolí.

Došli do vsi, kde se již scházeli lidé a s úžasem pozorovali dívku. ,, Kdo to je?" ,, Kde jste ji našli" to a podobné výkřiky se ozývali hustým davem. Rybáři dívku donesli do domu. Toby se jí chtěl lehce dotknout, ale ucukla. Mezitím křik venku zesílil. Dívka se předklonila a z očí ji vytekla velká kapka krve, Toby natáhl ruku a chytil jí. V tu chvíli ho popadli dvě silné ruce a odtáhli ho pryč. ,, Né!" křičel, ale nikdo ho neposlouchal. Dívka zmateně kolem sebe házela rukama, snažíc se najít nějaký záchytný bod.
Z venku se ozýval hrozný rachot a hesla jako ,, Upalte čarodějnici!!! Přinese sem jen bídu a nemoc..." Tobyho stále pevně drželi. Do dřevěného domku hodili pochodně on vzplál. Tobymu se po tvářích začali kutálet slzy. Dívka se mezitím sholila do rohu a čekala na svůj konec. Lidé křičeli ,, Hoř, hoř,....!!" a mávali klacky, vidlemi a sekerami. Plamen zachvátil celý dům. Toby se skácel na zem a z úst se mu vydralo poslední skoro neslyšné ,, Néé!" Když tu náhle z domu vylétlo modré světlo ve tvaru dívky s křídli a mířilo k nebi.

Anděl.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy v mých myšlenkách (sezóna druhá)

Kapitola 21- Jednání

Čarodějnice