zrada

Tak sem zase jednou zasedla a psala. Řekla bych že se mi moc nepovedla, no ale co se dá dělat. Další kapča k pravdě by měla přibít někdo o podzimních prázdninách. Doufám že si je užijete, tak jako já. Vivienne

---

Tváříš se jako moje kamarádka, ale jenom mě ničíš.

Jakmile můžeš někam mě odhodíš.

Chováš se ke mě jako ke kusu hadru.

Vysmíváš se mi do očí a mě to ničí.

Je ti to jedno, na mé city kašleš.

Mám sto chutí zakřičet:,, chováš se ke mě jak ke kusu hadru, ale já sem živá bytost, mám city....."

Směješ se a já skoro brečím.

Ale když ty jsi byla v nouzi, když ty jsi brečela já ti pomohla, já utřela tvé slzy, já se snažila vyloudit na tvé tváři úsměv.

A co ty????

Nic, jen si mě odvrhla.

Když tě ostatní uráželi, když ti způsobovali bolest, kdo ti pomáhal???

Kdo snášel tvé nálady?

Já, jenom já.

A co ty???

Ty ses pak zase dala s nimi a na mě ses vykašlala, zase ti bylo jedno jak ti ublížili, zase ti bylo jedno jak ublížíš mě.

Já doufala, že to tentokrát myslíš vážně.

Ale ty ne.

A co mi zbylo???

Jen slzy stékající po tváři.

Kdo mi je stře?

Jen vzlyky deroucí z mých úst.

Kdo je změní ve smích????

Nikdo.

Zbylo mi jen krvácející srdce do jehož ran si nasypala sůl.

Kdo mi srdce uzdraví?

Nikdo.

Nikoho nemám.

Jen samotu, která mě obklopuje.

Já doufala, věřila.......

A ty???

Cos pro mě udělala???

Nic.

Jen jsi mě ponižovala.

Je konec už tě nechci vidět.

Již nikdy nebudu utírat tvé slzy, nikdy nevytvořím na své tváři úsměv.

Skončila sem.

Kdo by se po tom jak ses ke mě chovala divil.

Už nemám dost sil.

Už mě to nebaví.

Sbohem!!!!!!