Pravda je Hořká - Sen

Tak mě zase jednou chytla múza a já napsal další kapču, její kvalitou si nejsem jistá a ani pořádně dějem a musím přiznat že i rozsah je docela krátký, ale obávám se že bez ní by to dál nešlo, ale doufám že vás aspoň potěší, zvláště ty školu povinné. A ani nevím jestli se v tom orientujete pokud byste něco nechápali napište a moc vás prosím pište komety ať vím jak se líbí.Teď už vám jen přeji příjemné čtení Vivienne.

Pravda je hořká-Sen

Běžela lesem, byla tma ani měsíc nesvítil. Z dáli uslyšela vytí, táhlé a hlasité. "Jsou blízko, má spása je blízko." Za sebou stále slyšela kroky, kroky.

,,Vydrž, vydrž už jenom kousek"šeptla si neslyšně Amanda.

Dupot za ní zrychlil. Ona taky zrychlila. Palouk už nebyl daleko, když spřed ní skočila postava v černém plášti.

,,Dopr..." zabručela Amanda a rychle změnila směr nad svou rychlostí sama užasla, postava za ní se ani nepohnula, už se přibližovala k dubu na začátku palouku když kolem ní proletěla dýka jen těsně ji minula zabořila se do kůry stromu. Za moment ji následovala další té se hbitě vyhnula.

Jak tak uhýbala ztratila rovnováhu a než ji znovu nabyla další dýka se jí zabodla do břicha. Spadla zády k dubu, teď jasně cítila krev vytékající z rány a slyšela vítězné uchechtnutí před ní. Osoba se k ní přiblížila, nechápala jak ji doběhla...

Postava si před ní sedla do dřepu a z pod černého pláště vytáhla dýku ,,Prosím né, nechte mě být, prosím..."

Uslyšela říkat samu sebe a cítila jak jí po tváři stéká slza. Postava před ní ztuhla a zaposlouchala se do okolí. Nic. Znovu se k ní naklonila a ..

Poté se obraz rozplynul a v mysl vyvstal jediný výkřik, výkřik trhající uši i srdce, probouzející dávnou bolest, bolest před kterou prchala, bolest jež ji nyní doháněla, bolest kvůli které zapomněla. Amanda se najednou s křikem vzbudila ve své posteli. Teprve teď si uvědomila, že to byl jen sen další noční můra.

Od doby kdy potkala toho temného muže se jí zdál stále stejný sen.

Les místo které nepoznávala, vlci kteří ji měli chránit, palouk který ji zradil, bolest která ji sem zahnala strach, který ji ničil, a nenávist která se v ní začala probouzet a ...

Byla to její minulost, kterou zapomněla se znovu drala ven.

Bylo to poznání kterého se bála.

V hlouby duše začínala toužit se dozvědět pravdu o sobě, o tom muži,o minulosti, ale něco ji varovalo. Myšlenka, že pravda je někdy horší něž lež.

Jednou si bude muset vybrat. Život v sladkém nevědomí nebo pravda

Ale jedno jediné si Amanda ze své minulosti pamatovala.

Bylo to jen smítko z celku a přece říkalo hodně.

Totiž jediné co si pamatovala byl fakt, že Pravda je hořká