Pravda je hořká 4

Tak sem dopsala 4 kapču a když je dneska tak pěkný datum dávam ji sem, věnovat bych ji chtěla monískovi za to že mě donutila to dopsat. To co je kurzívou se děje v minulosti a modrá kuzíva ja něco co je důležité pro další části příběhu. Doufam že se bude líbit. Vivienne

Pravda je hořká - Dávný přítel

Najednou jí v mysli něco vyvstanulo, co utišilo vše ostatní.............

Ano, zná ho.................

Najednou jí tělem projela silná bolest jako v jejích snech...................

Rychlostí jakou překvapila samu sebe si vyhrnula šaty a na břiše viděla jizvu, která ji teď příšerně pálila. Vzpoměněla si na ten sen, ta postava ta dýka, jeho hlas, jeho síla...........

Probrala se přívázaná k nějakému stromu z rány jí stále vytékala krev.

Nechápala musela být v bězvědomí pár hodin jakto že žije??????!!!!!!!!!!!!!

Skusila se pohnout byla přivázána tak silně že si akorát zařízla provaz více do kůže.

Vytí vlků...........

Křik.............

Zděšení.......

Zvláští hudba.........

Pomanivý hlas...............

Viděla obrazy vzpomínky, hlasy neznala nepoznávala.................

Pochopila......................

Nejsou její patří jiné............................

Něco padlo nedaleko od ní zavčení........................

Seběhlo se to tak rychle............

Volné ruce......

Pouta spadla.........

Někdo ji chytil do náruče a v dobrovodu majestátních vlků odnášel pryč a.............................

Šelest kolem.

Probrala se.

Někdo ji sleduje.

Je slabá.

I člověk by ji teď porazil. Rozhodla se...

Musí jíst a pak si to sním může vyřídit.

Dala se do běhu. Lov se vydařil. Znovu došla na místo odkud večer od cházela. Opřela se a pozorovala měsíc.

Zaslechla kroky. Zná je??? Zavřela oči. Vyčkávala...

Nic? Někdo se za ní postavil. Řekla by že muž.

Sedl si vedle ní. Mlčeli. Ani jeden se na druhého nepodíval, ani jeden se neodvážil promluvit.

Další kroky.................

Oba se zvedli.

,, Rychle zmiz " Zašeptal ,,Proč" Tázala se Amanda ,,Neptej se a jdi"odpověděl.

Chtěla odporovat, ale najednou ucítila v hlavě ostrou bolest, skoro se skácela.

Nemůže. Néééééé tady.

Rychle se rozběhla k domovu. Zabouchla dveře a opřela se.

Chtěla přemýšlet.

Nešlo tak se jenom vyklonila z okna a zjistila, svítat má až za pár hodin, stále seděla na parapetu a pozorovala jak se pomalu snáší mlha, zastiňuje hvězdy a měsíc jak pomalu odívá měsíc a hvězdy do mlhavého oparu jak pokrývá stromy květiny něco se jí vybavilo......

Mlha.

Pomalu se snáší na ztichlí les.

Malé zářivé hvězdy jsou vidět přes mlhavý opar rozmazeně.

Měsíc byste hledali marně.

Je nov.

Všude je zrádné ticho a nejistý klid............

Je bezvětří............

Šustění ve větvích stromů...........

A dívka v nich skrytá tiše zakleje, nechtěla způsobit takový rozruch.

Nic jiného se nepohnulo, vše spalo.

Noc trvala...................

Pod stromem se jako na stráži střídali vlci, mohutní, bílí její spása, její přátelé a ochrana.

Nebo snad jen střídali se čekajíc na svou kořist???????

Zastávali tu spásu nebo prokletí?????

Naději nebo beznaděj????

Zradu nebo přátelství??????

Nebo snad lásku či nenávist??????

Svítaní příde za mnoho hodin.

Noc je mladá a hladová, tajemná, nedočkavá, plná touhy a pokušení.........

Jak sou si jen podobné.

Jsou tak stejné a přec tak jiné.

Jakoby jedna bez druhé nemohli žít.

Jakoby obě dvě spěli ke stejnému konci,

obě dvě do náruče smrti, do chladného jejího obětí.............

Jsou jako sestry jdoucí spolu proti všemu,

jako sestry rozdělené časem spojené osudem,

poznamenané minulostí,

prokleté, nesvobodné a přec svobodné..................

Teď je však brzo, příliš brzo na vynášení soudů a rozhodnutí.

Teď se navzájem chrání, noc dívku a dívka noc................

Jejich kouzla a osudy se jednou spojí a splynou v jednou,

ale k tomu je daleká cesta, plná překážek a nebezpečí.