Má první povídka

Tak tohle je můj první pokus o povídku. Ráda bych znala vaše názory.

P.S:Za tiskové chyby se omlouvám!

Světlo svíčky to jediné co rušilo tíživou temnotu celé místnosti. Venku hromy blesky a déšť. Neutichající, nekonečný a přec on jediný ruší tíživé ticho, které ji ničí. A tak tu sedí a bojí se každého zvuku, který se nepodobá bouři. V mysli se jí honí jen jedna myšlenka, najdou mě najdou a zabijí, budu mu muset pohlédnout do tváře, slyšet jeho hlas. Byla si téměř jistá, že to bude on kdo ji pro potěchu pána zabije, vykoná jeho pomstu. Ten pro, kterého zradila své přátele, rodinu,.... Jak jen mohl zradit jejich lásku!

Plamen svíčky se rozkmital. Následovalo vrznutí dveří, umocněné bleskem a hromem. Slyšela kroky, to ji vyburcovalo, vyskočila, ale to už se k ní hrnuli dvě osoby v černých pláštích. Pohlédla na ně. Spatřila jeho tvář. Bouře utichla, nastalé ticho proťal ledový hlas,,Zab ji a dokaž mi tím svou věrnost, zab tu krvezrádkyni". Až nyní sebrala dost sil a zpříma mu pohlédla do očí. Těch chladných očí, očí které milovala......

Na nic víc nepomyslela, burácení hromů přehlučil výkřik Avada kedavra,po tváři se jí skutálela slza tvrdě dopadla ne zem a plamen svíčky zhasl. Bouře utichla. A v nastalém tichu a tmě její poslední výkřik naposledy probudil cit, který je spojoval. Vykřikla jeho jméno, které ani v této chvíli nepřestala milovat. Bouře znovu ožila, dveře znovu zavrzali a dvě osoby v černých pláštích tiše odešli.