Vivienne

Hned jak jsem četla tento úkol, vyvstala mi na mysli má češtinářka ze střední. Měla jsem ji opravdu ráda. Ale to je asi tak nějak vedlejší. Jakožto knihomol jsem se do povinné četby pustila už v prváku. Ale byl zde problém, většinu knih jsem neznala. V teorii jsme tak daleko nedošli a tak jsem si často nechávala doporučovat knihy. Už od začátku jsme odmítala cokoliv, co zavánělo romantikou. Ale nakonec jsem byla přesvědčena a knihu Rozum a cit si vypůjčila. Bála jsem se, že to bude taková ta "slaďárna" co se ani nedá číst. Opak byl ale pravdou. Půvabně napsaná kniha dokázala zaujmout a vtáhnout do děje. Realisticky popsaná společnost dané doby, její zvyky, názory… Všechno to do sebe zapadalo. Dobře byli i vykresleny postavy, které jsem si lehce a rychle oblíbila. Opravdu mě překvapilo, jak se mi kniha líbila. Oblíbila jsem si autorku a jí podobné, takže jsem přečetla i další knihy. Jsem opravdu ráda, že mě češtinářka přesvědčila ať to aspoň zkusím. Byl to krásně strávený čas ...

Pokračujeme v neveselém tématu kočičích nemocí.... Přiblížil se den kontroly a já se tentokrát připravila lépe. Půjčila jsem si od sestřenice a jejího přítele box na převoz dravé zvěře. A jen tak mimochodem byl růžový. :D Za pomoci sval a nekonečné trpělivosti jsme tam oba kočičáky nacpali. Jenže tím divadlo neskončilo. Naši miláčkové se přitiskli na mříže a řvali. Prostrčili tlapky skrze mříže a snažili se na mě dosáhnout, no prostě jako vězni ve filmu. Prostě příšerný pohled, který mi rval srdce. Nakonec jsme šťastně dorazili do cíle, kde nás čekalo více jak hodinové čekání na vyšetření. Attila byl prohlášen za zdravého, ale s prckem to bylo horší. Vysloužil si další injekci a k tomu prášky, přesněji řečeno jednu čtvrtinu pilulky dvakrát denně nacpat přímo do krku. Krapet nesplnitelná mise. Alespoň tak mi to znělo. Za dva dny jsem podle lékařových rad dala do podávání léku. Nešlo to, až v šunce namočené prsty dokázali lék vpravit na místo určení. Toho řevu a škrábanců. Další den jsem...

Díl třetí - tentokráte o nemocech Zdraví koček se u nás nikdy moc neřešilo, protože ani nebylo co řešit. Kočky byly zdravé, maximálně tu a tam nějaké to klíště. A tak kromě té smutné cesty na veterinární pohotovost, jsme ani u žádného nebyli, pokud tedy nepočítám cesty se psem na očkování. Ale tak vše je jednou poprvé. Ale abych Vás uvedla do souvislostí, minulé jaro se nám narodila koťata. Čtyři mourovatá klubíčka a pro všechna jsme měli zájemce, jenže pak jednoho dne tři zmizeli. Podezřívám, že za to můžou kocouři, co k nám začali lézt okamžitě po porodu. Ale s tím už nic neudělám. Ale probíhající orgie u nás pod oknem způsobila, že kočka brzy opět otěhotněla a o osiřelé koťátko se zas tak moc nestarala. Zato Attila se zhostil role staršího bratra naprosto dokonale. Dával na ní pozor i ji vyškolil v tajích zákeřného boje, šplhání či uzurpování si mísy žrádla. Úžasný pohled to byl. Pomalu se přiblížila doba, kdy malá slečna půjde do nové rodiny, když se mi zdálo, že Attila má něco s o...

Ještě se krátce vrátím k výzvě, které před pár hodinami skončila. Nebudu sem vypisovat veškeré tituly, ale pouze počty přečtených knih a měsíce, kdy jsem toho dosáhla. Tak jdeme na to :) Leden 11 Únor 11 Březen 3 Duben 4 Květen 0 Červen 3 Červenec 11 Srpen 11 Září 4 Říjen 3 Listopad 1 Prosinec 8 Pro rok, který je tu jen pár hodin jsem si zvolila za cíl přečíst 40 knih. Je to další krok zpět oproti předchozím létům, ale vzhledem k tomu co mne čeká je to asi celkem reálná představa. Dalším krokem je, že bych sem ráda postupně vkládala i názvy přečtených titulů, ale nevím, jak to nakonec dopadne.

Opět se nachýlil čas a jeden rok se přelil v druhý. A jak to tedy předešlý rok dopadlo s mojí každoroční výzvou od Ells? Pro rok, který právě doběhl do svého konce, jsem si zvolila 70 knih coby cíl veškerých mých snah. A letos to byl boj do posledních okamžiků roku. Škola je čím dál tím vysilující a navíc i v trafice, kde jsem trávila většinu pracovní doby čtením, jsem skončila. Takže toho času podstatně ubylo. A když přijdu po vysilujícím dnu ze školy, tak místo knihy si raději pustím nějaký ten seriál nebo film, nebo jen tak čučím do zdi. Je to opravdu čím dál tím horší. Ale na poslední chvíli jsem přeci jen tak nějak zvládla. Jak jsem na tom na databázi? Přečtené knihy hlásí 524. Chci si přečíst 104. Ach ano už je to vážně blízko té vysněné hranici dostat se pod 100. :) Možná příští rok. Kromě již tradiční výzvy od Ells jsem se letos pokoušela splnit i výzvu na Databázi knih, kde se jednalo o 20 tématicky zadaných knih. Tuto výzvu jsem splnila relativně brzy, totiž už 22. 12. jsem d...

Mluvím o Vánocích. Přijde mi to až neuvěřitelné, že už je to rok. Ani se nechci ohlížet a dívat se, co jsem zde psala naposledy, nebo spíše, kdy jsem zde byla naposledy. Vůbec se to nelepší. Je tu mrtvo. Pohřbívám za živa, to co jsem zde tak pracně vybudovala. Ale teď už snad na pozitivnější notu. Čekám už jen na výsledky posledního zápočtu, zbytek mám a stihla jsem i jeden předtermín zkoušky, byla to fakt chuťovka čekat na ústní zkoušku přes 4 hodiny. Závidíte co? Včera a dneska jsem lítala po domě, uklízela, prala, zdobila stromek jsem tak strašlivě unavená, ale snad už to je všechno. Čili jsem si konečně našla čas i na toto doupě. Pár dní mě teď snad čeká klid tedy spíše "klid" zítra tradiční slavení Vánoc s rodinou a pak už jen jezdit po příbuzných a tak. A následně už se zase budu jen učit a učit. První zkouška mě čeká už 4. ledna. Musím se snažit a všechno dát na poprvé, protože tento semestr jde už do tuhého. Ale už zase odbíhám k nepříjemnému tématu. Snažím se udržova...

Zdálo se, že naše rodina je odsouzena k životu bez koček. Nakonec jako poslední naděje k nám přišla mourovatá slečna, která dostala jméno Kateřina. Prožila jsem s ní spoustu krásných let. Když dopsala válka mezi ní psem vygradovala a jednoho dne došlo k naprosto neočekávanému souboji, který skončil krapet krvavě. Kočka přišla o kousek ouška a pes ho měl rozseknuté. Po té zavládlo relativní příměří. Po čase jsme si nechali Kaččina koťátko, kocourka Micíčka. Snad protože jsme měli doma kočku tak nám tento kocourek neutekl a zůstal s námi. Bohužel měl tento kocourek speciální chutě. Lezl ke slepicím do kurníku, kde vyhodil vajíčko z kukaně a vnitřek snědl. Je jasné, že takový škůdce u nás zůstat nemohl. Jedni známí v tu dobu sháněli kočku, takže se Micíček odstěhoval, i když jsem při tom měla slzy v očích, vím, že se má skvěle. Když se pak narodila koťata, jedno jsme si nechali, i když jsem toužila po nemourovaté kočce. Kačka měla očividně dominantní geny, takže veškeré potomstvo byla ste...