Příspěvky

Rovnýma nohama do divokých vod

Tak nějak by se dalo říci, proběhl můj první týden ve škole. Ach ano, mučírna opět vypukla a já tentokrát válčím už ve třetím ročníku. Z jednotlivých okýnek rozvrhu na mě vyskakují větší a menší zla. A ten nemilý fakt, že se letos asi upíšu k smrti. Krom bakalářské práce mě čekají další chuťovky, ale ani ta cesta za bakalářkou nebyla jednoduchá. U mě totiž nic nemůže proběhnout normálně. Nejdřív problémy se tématem, poté mi na poslední chvíli (až teď v září) měnili vedoucí. A do toho další problémová věc, praxe. Zase už nevím, kam dřív skočit, co dříve spáchat. Bude to vážně veselý semestr. Takže už jen závěrem, "Hurá do boje!"

O knihách a seznamech

Milovníci knih to dozajista znají, tu a tam si přečtou půvabnou recenzi na knihu a hned zatouží si ji přečíst, nebo je zaujme v knihkupectví, ale nemají peníze na nákup, či jen slyší mezi přáteli o tom či onom díle. Pamatovat si všechny názvy a autory je vskutku nereálné. A tak se postupně začínají z paměti ztrácet. Což je vskutku škoda. Řešení tohoto problému je vést si seznam, ať už papírový nebo na internetu, který je plný stránek zabývajících se knihomolstvím. Z vlastní zkušenosti vím, že je to užitečná věcička, alespoň tedy pro moji maličkost. Mám tam všechno hezky pohromadě, ale myslím, že není třeba se o tom rozepisovat, protože dozajista všichni víte o čem to tam je. Je lehké si seznamy vytvořit o dost těžší je jejich dodržování. Asi to dobře sami znáte, jdu na knihovny, připravím si seznam knih, co si chci půjčit, zjistím, jestli jsou momentálně v knihovně a pak vyrazím. Jenže často mě někdo předběhne a žádané knihy tam nejsou, nebo se nacházejí ve skladě a pro ty si nerada po...

Po narozeninách

Čas se zase splašeně řítí v dál a já jen stojím a zírám na jeho zběsilé tempo. Nechápu. Měla jsem tolik plánů… a zase u nich jen zůstalo, nedošlo k jejich naplnění, ani o mizerný pokus vdechnout jim život. Nepíšu, skoro nečtu, tak co vlastně dělám? Já vlastně pořádně nevím. Mrhám drahocenným časem. A budu toho velice litovat, vlastně už toho lituji teď, ale nedokážu to změnit. Lenost vítězí… I proto jsem minula tak významný den jakým bylo osmé výročí založení tohoto doupěte. Ale letos není tak nějak co psát, co slavit. Snad jen to že žiju. I když to tak moc nevypadá. Slibů jsem zde dala až moc, přišel čas alespoň nějaké z nich splnit. Všechno ukáže až čas. Takže já na závěr pouze a jenom dodám, že se zde snad za rok opět sejdeme.

Basin letem světem

Basin letem světem V podobném duchu jako Metalfest se pro mě nesl i Basin ve Spáleném Pořičí, kam každý rok zavítám. Kapely mě moc nelákaly, ale hrála tam má srdcová záležitost XIII. Století tak jsem i letos vyrazila, i když v poněkud osekané verzi. :D Pátek Tento večer hrálo již zmíněné XIII. Století a opět jsem si to neskonale užila. Zahráli jak klasické skladby, ale i pár z nového CD Intacto, které jsem si rychle oblíbila. Takže za mě vystoupení dostává známku 1. Sobota Vyrazila jsem s maminou, která chtěla vidět Harlej. Řekla bych tak nějak klasické vystoupení, nic nového pod sluncem. Dřív jsem je opravdu zbožňovala, ale teď už to jde tak nějak mimo. Následoval Orphaned Land, což bylo vskutku zajímavé vystoupení. Nijak zvlášť jejich hudbu neposlouchám, ale naproti tomu jsem je tak nějak okrajově znala. Bohužel s příchodem jejich vystoupení přišel i déšť, takže jsem se schovala do stanu a poslouchala jen z povzdálí. Naštěstí to po chvilce přestalo a já se mohla jít dívat blíže. Nedě...

Iluze 15, část 1

Obrázek
Věčně zamrzlá a sněhem pokrytá krajina byla zdánlivě bez života. Lidé zde nežili, jen tu a tam krajem projeli. Nezkoumali, co vše se v zdánlivě mrtvé krajině ukrývá. Většina země byla holá jen okrajové oblasti, které stíhali rozmrzat, obrostly jehličnatými stromy. Celé generace se to nezměnilo. Až poté kohosi napadlo, že místo aby zloděje, a jim podobné podvratné živly, zavírali do cel, poslali do ledové pustiny. Kdo tam po určenou dobu přežije, bude se moci vrátit do společnosti. A tak učinili. Lidé byli posíláni na jistou smrt, neboť nikdo se z těch míst nevrátil. A tak se stávalo, že medvědí rodinka tu a tam našla zmrzlá těla. Byli to hodní, dobří medvědi, kteří patřili k těm vzácným bytostem, které naleznete málokde. Na pohled se možná zdáli obyčejní, skutečnost však hovořila jinak. Medvědi zprvu nechápali, co se to děje. Popravdě ani moc nezkoumali své lidské sousedy. Drželi se daleko, instinkt jim tak velel. A vlastně jim do toho ani nic nebylo. Měli své životy, a když zatoužili ...

Zpět

Tak a jsem zpět, přežila jsem zkouškové a úspěšně dokončila druhý ročník. Mám před sebou prázdniny a tak se snad konečně budu zase psát, číst a vůbec budu tady aktivní, dost se mi stýskalo. Jinak si momentálně hraju na sestřičku, neboť Attila byl nemocný, zánět spojivek. Mno a od něj se asi nakazilo 2 měsíční koťátko. Takže jsme znova letěli na veterinu v neděli večer, ještě štěstí, že pan doktor si na nás udělal čas. Dostal injekci antibiotik a máme mu kapat do oka jako Attilovi. Attila už je zdravý, ale malé kotě se vůbec nelepší, spíše naopak. Doufám, že jen jak je malý tak to zabere později. Nevím co už jiného dělat… Nikdy jsme s kočkami problémy neměli, takže je to pro mě novinka a nevím si rady. Tak se zatím mějte a snad se tu již brzy objevím s hodnotnější četbou :)

Metalfest letem světem

Inu stalo se to, že jsem konečně po těch letech co je Metalfest v Plzni, měla i já zavítat do jeho bran. Bohužel se to nepěkně kryje se zkouškovým, takže jsem svoji přítomnost musela osekat na maximum. Pátek Nightwish Hlavní lákadlo letošního ročníku a opravu tam na ně bylo narváno. Začali s cca 15 minutovým zpožděním. Hráli jak staré tak nové věci. Třeba já osobně jsem si nedokázala představit píseň Nemo s nikým jiným než s Tarjou, ale Floor v tom neztratila tvář. Vzhledem k tomu, že to bylo mé první setkání s mojí milovanou kapelou naživo nemám s čím srovnávat a tak mohu jen říci, že se mi to líbilo. Akorát mě zamrzel ten odchod. Zmizeli, pak se vrátili uklonit a byl konec. Žádný přídavek nic… Ze soboty jsem slyšela Stratovarius a to byl celkem fajn zážitek. Načež jsem s kamarádem obsadila pěkné místo na trávě a čekala jsem na finskou kapelu Lordi. Dříve jsem je poslouchala a tak jsem si alespoň připomněla roky minulé. V neděli jsem vyrazila pouze a jenom na Epicu a byla jsem více ne...