Vivienne

Drahý čtenáři, pokud jsem někdo zabloudil z vybuchlých vod bývalého moře jménem blog.cz. Je to divné! Cítím se nervózně jako když jsem psala poprvé na starý blog. Co si budeme povídat, měl své mouchy, ale na druhou stranu se ovládal vážně lehce. Zato zde si pořád připadám jako Alenka v říši divů. Nechala jsem to tu dlouho tak nějak „vyhnívat“. Ale teď snad jsem se konečně dokopala k tomu něco dělat. Pokouším se vytvořit „rubriky“ a vůbec celé to tu nějak uspořádat. Dost věcí vzhledem k mému netechnickému já vůbec nepůjde, část snad nějak dokážu obejít.. Bude to ještě zajímavé… Celá takhle cesta na kterou jsem se (sice z donucení) vydala. Doufám, že se tu setkám s některými, které jsem znala už dříve. Doufám, že všechna spojení nebyla přerušena… I když je to možná naivní…   Ale to jsem odbočila někam kam jsem vůbec nechtěla. Jen jsem se chtěl svěřit s tím jak je to tu divné.. A že tu probíhá cosi jako rekonstrukce… Nebo prostě jen adaptace na nové prostředí. Uvidíme se na

Drahý světe internetu! Tak mě tady opět máš. Přiznávám se, že jsem se snažila zacílit všechno na tento den, i když se mi to zdaleka nepovedlo. Nic tu nefunguje, budou tu jen tyto řádky Přesně před 12ti lety si tehdy 13ti letá holka řekla, že přestane pasivně sledovat svět internetu a aktivně se přidá. A bude stejná jako ti kolem. Bude psát povídky, sdílet myšlenky, poznávat nové lidi a vůbec bude úspěšná. Vytvoří si malý kousek světa který bude jen její… A je to tu. Po 12ti letech ta malá holka vyhlíží blížící se čtvrtstoletí. Už dávno by neměla být tím dítětem co doufalo v zázrak. Není ovšem ani dospělá, ani dítě… Je pořád stejně divná, jako byla tehdy, vlastně možná podstatně víc…. Jak už je asi patrné, ta dívka jsem já. Před 12ti lety jsem si na narozeniny svého bratra založila slavnostně blog. Bylo to kouzelné. A teď po dlouhých letech se život této platformy završil. Ubíhají poslední zrnka písku v hodinách jeho života. A spolu s ním zemře i ten malý kousek internetu, který