Vivienne

Vybrat pouze jedinou knihu je nesmírně těžké, neboť knih jejich tématika mě tak trochu děsí. Ne, že bych se bála knihy samotné, ale spíše představa, kdyby to bylo skutečné a dělo se nám to přímo pod nosem. Například si představte opět v praxi čarodějnické procesy. Ale tak to jsem tu řešit opravdu nechtěla. Hodlám zde hovořit o knize od George Orwella 1984. Má cesta k tomuto dílu byla opravdu náhodná. Bráška si ji prostě koupil a já se tak na ni jednoho dne vrhla. Navíc byla i v seznamu k maturitě, tak proč ještě váhat? Už od počátku jsem měla rozporuplné pocity a neodbytný pocit strachu a nechuti mě doprovázel. Žádnou z postav jsem ráda neměla. Bylo to prosto hodně zvláštní čtení. Svět, který autor popsal mě děsil. Už jen práce hlavního hrdiny, kdy opravoval staré zprávy, aby odpovídaly "nové" pravdě, bylo to skličující. Šeď onoho prapodivného světa ze stránek přímo sálala. Vždy jsem rychle přečetla určitý úsek a pak jsem si musela dát pauzu. Je mi jasné, že jsem rozhodně

Prý je přirozené zapomínat, alespoň tak nám to říkala na psychologii. Ale kdo říká, kde je ta pomyslná hranice, kam až sahá přirozeno a odkud z by mohly začínat trable?? Musí mít vše co se děje nějaký smysl? Je nutné hledět do hlubin? A do jakých? Nevím co píšu. Už dlouho jsem nepsala nic jiného než poznámky ve škole. Věty, kterým nerozumím, ale ty jsou složeny ze slov, která znám. Tak kde je problém? Kdy ostatní žijí, když mají stejný rozvrh jako já? A přeci jsou oni živější než j… snad za celý svůj život… A byl to vlastně život? Co snad jen pouhé přežívání Co dělá život životem? Já opravdu netuším. Jsem zmatená a snad se cítím tak trochu i přizabitá. Ale kým? Na koho to svést? Koho lze vinit, a co je vlastně a vina?? Když to nevím já, pak kdo by to tedy vědět měl?? KDO? Otázka za otázkou…. A odpovědi nikde, jakoby se snad vypařily. Neviděl je někdo?? Asi je to pouhý klam, ale připadám si tak unavená, tak moc že ani pořádně nedokážu depkařit. A snad jsem i zapomněla brečet, slzy jsem

Netuším, zda-li úplně splním zadání, ale jiná mě nenapadlo.Tato kniha je pro mě jedinečné. Velmi, opravdu velmi na mne zapůsobila. Četla jsem ji jen jednou a netuším zda-li si to dokážu zopakovat. Těžko se mi popisují pocity, neboť je to změť všemožných emocí. Má to mnoho důvodů. Tak jako většina příběhů je i tento pro mě silný, plný napětí a určité atmosféry, která na mne působila při čtení. Pan Tolkien má v mém srdci vyhrazené místo, stejně jako jeho příběhy. Nelze je číst jen tak, pro mě je tam vždy něco víc. Mluvím o knize Húronovy děti. Zpočátku obyčejný příběh o válce, zradě, přátelství mezi lidmi a elfy, o lži, o velkých obětech jednoho velkého lidského rodu. Po čase však přichází ona síla. Zamotaný příběh sourozenců, jež se nikde nepoznali, láska, zrada a kruté procitnutí... Brečela jsem jako želva nad jejich krutým osudem. Možná je to způsobeno i tím, že mám staršího bratra, kterého mám opravdu moc ráda a za kterého bych položila život, že mě to tak odrovnalo. Ovšem i absolu

Tentokrát se urodilo 14 knih. Memento - R. John Realistická kniha zabývající se závislostí v ČR. Psáno více méně formou zpovědi. Bylo to zvláštní, nepřišlo mi to nijak moc syrové, nebo drastické. Nezaujalo mne to, ani jsem nijak nesoucítila s hrdiny. Dekameron - G. Boccaccio Zpočátku se mi kniha celkem zamlouvala a jednotlivé příběhy mě zaujaly. Děj mezi jednotlivými vyprávěcími dny mi přišel hodně podobný a stále se opakující. Nakonec mi přišlo, že se mi všechno slilo a dočítání bylo vážně už jen z donucení. Tři sestry - A. P. Čechov Netuším co mne popadlo, že jsem si toto drama půjčila. Děj byl spíše neděje. Vyprávění se zabývalo osudem tří sester žijících v nijak velkém městě, kde tráví čas nejčastěji ve společnosti vojáků. Žijí pro svoji jedinou touhu, přestěhovat se do Moskvy, ale k tomu jaksi nedochází.. Opravdu zvláštní dílo, které si asi znova nepřečtu. Višňový sad - A. P. Čechov Příběh o dluhy zaplavené rodině, o konci starého a počátku nových životů. Opět zvlášní dílo, které