Jak to nazvat, to co se děje poslední dobou v mém okolí a ve mně samotné. Prošla už třetí adventní neděle a se mnou se nic neděje. Vždycky jsem se na Vánoce moc těšilo, jelikož to byl čas pohody, alespoň na první pohled. A já ten klam měla docela ráda, protože jsem bolestná realita na mne byla už moc. Tento rok je však jiný. Nic neřeším, výzdobu, pečení nebo dárky. Nevím jestli je to dobře. Netěším se na Vánoce a jediné po čem toužím je klid. Odpočinek od školy. Ale ani toho nebude dosti, povinností je více než dost. Nedaří se mi. Ve škole i v životě. Štve mě to a stále se snažím. Ale výsledky žádné. Takže i motivace je nulová. A tak tu ťukám do klávesnice a pořádně nevím co. Je to tu mrtvé, až na ty reporty, které stejně nikoho nezajímají. Což mě mrzí, jelikož bych ráda, znala názor druhých, ale tak co. Na mrtvolno jsem si už docela zvykla. Psací krize se mě stále drží jako klíště. Čtvrteční olympiáda z češtiny byla hrozná a to o slohovce, která byla její součástí ani nemluvím. Pátečn