Setkání část 3.

Další díl. Budu vděčná za komentáře.

"Dobrá tedy. Je rozhodnuto. Na tomto místě se opět sejdeme za tři měsíce, kdy bude sestavena rada." Řekl Jaron a usmíval se. Poté se zvedl a odešel, následoval ho Dag s Fabiem. Trill s Rominem zůstali sedět a zlost jim sršela z očí. Byli bezmocní, ale zároveň rozhodnutí se nevzdat. Ještě dlouho poté tam seděli a domlouvali se na dalším postupu. Ostatní mezitím odcestovali. Fabio, nečekaně klidný, odešel a dál se jednáním nezabýval. To Dag s Jaronem si opět sedli a krátce spolu hovořili. O budoucnosti, o tom co je čeká. O válce která se pravděpodobně. Oba si uvědomovali, že šance na to je velmi vysoká. Museli se tady připravit. Jaron měl v tomto ohledu výhodu a hodlal ji využít.

---

**

Vrátili se domu a život pokračoval dál. Jakoby se nic nezměnilo, ale stal se prvý opak. Změnilo se téměř vše. Území, které ovládali Červení, bylo kdysi hustě osídlené a oni pozůstatků civilizace hojně využívali. Opravili a uvedli v život vojenské stanice i nemocnice, začali vyrábět a obchodovat. Začali žít. Ale kdesi hluboko v sobě všichni cítili napětí, věděli, že křehké příměří, je klidem před bouří a že oni sami budou její součástí. Nebylo úniku. Byla to výhoda i nevýhoda.

*

Deště skrápějící Zemi pomalu ustávaly a planeta jim tak odholila svoji novou tvář plnou slunečního svitu, osadníci tak měli možnost poprvé po stovkách let spatřit proměny, ve kterých vynikala. Rean a ostatní vědci si klidu a pohody příliš neužili. Práce neubývalo, spíše naopak a Rean navíc veškerý svůj volný čas trávil s Liesou. Čím víc ji poznával, tím více propadal jejímu kouzlu a stával se bezbranným. Ale těmito myšlenkami se nezabíral. Technik mu konečně zprovoznil přivezený notebook a on s úžasem prohlížel soubory. Nerozuměl jazyku ve kterém byly napsány, ale většina z nich byly nákresy strojů, které nikdy nespatřil. Se slovníky a několika kolegy se usilovně snažil rozluštit jejich tajemství, ale to mu zatím unikalo. Po týdnu stráveném v laboratoři se vydal zpět do Prahy, aby pokračoval potrestáni za to, co dělají, ale obrazy z toho, co by se stalo po odhalení některých informací, převážily bez nových strojů měli dost způsobů jak se zabít. A napětí přebývalo. Jako hustý těžký mrak se drželo nad jejich hlavami a nešlo jej ignorovat. Stále tu byl a s ním i hrůzu nahánějící otazníky týkající se budoucnosti. A tak se teď zdála být tak nejistá.

**

Jaron zamračeně pročítal zprávy. Jeho síť informátorů byla už velmi rozsáhlá a tak věděl o mnohém. Díky tomu mohl včas zareagovat. Věděl, že Trill s Rominem se dali do zbrojení a pomalu se chystali na útok. Jaron znovu prošel papíry a urovnal je. Měl se setkat s Dagem, doufal, že jeho spojenec pokročil s přípravami na válku a budou to oni, kdo první zaútočí. Jaron chtěl využít náskoku, který jeho lidé získali svým brzkým příchodem na Zemi. Byli už připraveni, ale Jaron ještě vyčkával. Sám by ani s náskokem, jaký měl, nevyhrál. Musel být trpělivý.

**

Dag seděl u stolu a zamyšleně pročítal zprávy, které mu Jaron poskytl. Vše si urovnal v hlavě a občas prohodil pár slov se svými rádci. Když odložil papíry na stůl, byl už rozhodnut.
"Tvůj plán se mi dost líbí. Kdy začneme?"
"Do týdně. Žlutí a Zelení se rychle zabydlují a připravují na válku. Brzy by nás mohli dohnat. Musíme využít náskoku, který máme." Jaron seděl naproti Dagovi a usmíval se.
"Dobrá tedy. Budeme připraveni, kdykoliv vyrazit. Dejte nám znamení a zaútočíme na určené cíle." Dag se zvedl a složil mapku, na které byly zakreslené cíle. Delegace Modrých odešla. Jaron osaměl. Ještě dlouho tam seděl sám po tmě a rozjímal. Kostky byly vrženy a už nebylo nic, co by je mohlo zastavit.