Lípa

Na počátku tohoto blogu jsem se celkem často nechávala inspirovat básněmi a jejich části jsem vkládala do samotného textu. O prázdninách jsem se k tomu pokusila vrátit a zde je výsledek.

Pomalu kráčela a kraj se měnil. A pak se zničehonic objevilo město. Divokost zmizela a proměnila se v umělý řád a pravidelnost. Umně se proplétala ulicemi a závoje vlály ve větru. Šla k srdci města. Ne k tomu pulzujícímu, které vytvořili lidé, ale k tomu prastarému. K lípě, která tam stála dříve než město.

---

Stojí tam dosud
v údolí
bolí jí osud
nebo nebolí?

Dříve majestátný strom, už ztrácel na své kráse. Bývalá královna ztratila svůj majestát. Dravost města - jeho staveb a obyvatel ji ubíjela. Ale žádná z nich se k ní však nepřiblížila na tolik, aby jí definitivně vzala život.

Stojí tam dosud
opuštěná
napsala se do ní
města změna
ještě se drží
…

A pak k ní přišla a konečně po nekonečně dlouhé době ji objala. Stála tam a přešel den a noc, lidé procházeli a míjeli je. Prapodivné živoucí sousoší. Nevnímající čas a okolní svět. Stojící na okraji času a reality. A pak se od ní odtrhla a pomalu odcházela. Až nakonec zmizela v oblaku prachu. A lípa opět osaměla. A čekala na její opětovný příchod …

Stojí tam dosud
bez ceny
jako svět mládí
ztracený -

Báseň pochází z pera mé oblíbené básnířky Hany Gerzanicové, konkrétně z knihy Hrozny okamžiků. Vzhledem k tomu, že jsem si báseň dosti "ořezala" jsem se rozhodla vám ji sem přepsat, aby jste viděli originál.

Železná lávka přes Mži

Stojí tam dosud
v údolí
bolí jí osud
nebo nebolí?
Tudy jsem chodívala
do školy.

Stojí tam dosud
opuštěná
napsala se do ní
města změna
ještě se drží
s břehy dvěma.

Co jsem se po ní
nachodila,

do vody starosti

zahodila -

To jsem co studentka

mladá byla.

Stojí tam dosud
bez ceny
jako svět mládí
ztracený -
Železná lávka
Nad Mží vodami-