Vivienne

Myslím, že se tomu říká drabble, nebo tak nějak, prostě to má 100 slov. A navíc je to divné. Už jsem myslela, že neexistuje Myslela jsem, že nepřijde, že mě nenajde. Pak jsem ho spatřila, svého kata. Kráčel ztemnělou uličkou, zůstala jsem stát, neutíkala, stejně nebylo naděje. Přicházel a nesl mi smrt. A já byla šťastná. Konečně po neskutečně dlouhé době v poklidu spočinu. Můj dech byl čím dál těžší. Až pak jsem mu poprvé a naposledy pohlédla do tváře. Tma, nicota. Věčný pokoj, nemohla jsem se ho nabažit. Jenže, našli se tací, kteří mi pokoje nepřáli. Procitla jsem. Opět kráčím po tomto světě, plná nenávisti a touhy spatřit ještě jednou jeho- svého kata, který mi jako jediný dopřál pokoje...

Tak i já jsem se rozhodla připojit k tomuto projektu. Až přečtu nějakou knihu odpovím natyto otázky: 1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu? 2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným). 3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem). 4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být. 5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum. 6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Info o knihách Přečtené knihy Books in my thoughts The Book Challenge

Moc ti děkuji, za to že jsi mi ten vzhled udělala. Doufám, že se libí i vám ostatním. Přiznávám se, že jsem jen s těžkým srdcem odkládala ten od Kate, který tu byl přes rok, ale tak nějak to muselo být. A tak tu místo Anděla máte vílu, kterou jsem spatlala ze dvou obrázků z deviantartu , autory obrázků můžete nalézt zde a zde

Ten dnešní svět, samá vymoženost, která nám usnadňuje život, ale zároveň nám z něj cosi bere. Okrádá nás o cosi co nedovedu pojmenovat. Pravda díky pokroku už neumíráme na nemoci jako naši předci, lékaři dokáží vyléčit téměř vše. Ale za jakou cenu? Vpřed pokročilo téměř vše, od zbraní jež by dokázaly zničit celý tenhle svět, až po techniku, která nám vše usnadňuje. Tak si kladu otázku nebylo by to lepší bez ní? Bez všech těch vymožeností?? Prostě se vrátit do doby, kdy si lidé povídali a snad i více vážili svých druhů, rodiny... Ale k nadpisu, chtějí mi zničit ten kus přírody, který nadevše miluji. Tu malou divočinu, v bezprostřední blízkosti lidských zahrad. Ty stomy, jejich větve se skoro dotýkají země a na jaře a v létě, tak vytvářejí malou džungli. A chtějí zničit i tu mohutnou lípu, jež zasadil můj praděda, tu lípu, kam mě brávala prababička, tu lípu která vypadala jako člověk s roztaženýma nohama a já si hrávala, že v ní žijí skřítci, kteří tam vězní víly. Tu lípu, kterou jsem si

Tentokrát jen velmi stručně. Před více než rokem jsem sem přidala jistý článek k přečtení tu V jisté pro mě nemilé době, kdy se v mých očích vše hroutilo jsem si opět přečetla zmíněný citát Ptá se láska přátelství: 'Proč tu jsi ty, když jsem tady já??' A přátelství Odpoví..'Abych utíralo slzy, které po sobě zanecháš.." A zanechalo to ve mě myšlenku, která se ke mě vracela každou chvíli, kdy jsem proklínala svět. Prostě a jednoduše se ptám Ale kdo utře slzy jež zanechalo přátelství???

Povídečka z konce léta A je to tu zas. Celý den útočící stres si nedal pokoj ani teď večer. Třeští mi hlava a útroby se svírají strachem. Jak se jen bojím toho, co mě zítra čeká. Nevědomky se mi zavírají oči únavou, ale když si lehnu, spánek nepřichází. Vylezu z peřin a okamžitě se do mě pustí zima. Naskočí mi husí kůže. Ne a ne se zahřát. Pravidelně tedy alespoň dýchám na ledové ruce. Moc to nepomáhá. Dojdu do kuchyně, zapnu konvici a během pár chvil začne voda v ní bublat. Za skříňky vytáhnu oblíbený hrneček a už, už se sápu po kafi, když tu mě do očí uhodí krabička s velikým nápisem ČERNÝ ČAJ nu, což pomyslím si a jeden sáček vytáhnu a zaliju horkou vodu. Voda se okamžitě začne barvit do hněda. Ovšem na světle žárovky se zdá být spíše do červena. Nijak dál to nezkoumám a odnáším se hrnek k sobě do pokoje. Čaj i hrnek nechám chladnout, ale pak jej ještě teplý uchopím a opatrně usrknu. Teplý nápoj příjemně zahřívá vnitřnosti a hrnek mě hřeje v dlaních. Užívám si toho pocitu, když se

Tak nějak jsem zjistila, že nemá cenu dávat si předsevzetí, týkající se mé osoby a tak se tento rok pokusím splnit ta týkající se tohoto blogu. Ráda bych blog zlepšila, častěji psala, nenechávala mezi jednotlivými kapitolkami tak velké mezery. Chtěla bych začít psát novou povídku a ve psaní se pokud možno zlepšovat. Jestli to dodržím to je ve hvězdách, ale určitě se můžete těšit na: Objevila jsem několik jednorázovek ještě z léta, takže vás čekají v nejbližší době. Zahálet nebude rubrika ptám se vás, přírůstek by měl zaznamenat i Vlčí koutek. Ani hudba a knihy nezůstanou opomenuty. Pokud budou příhodná témata týdne, mělo by se zde objevit i něco k nim. Třešničkou na dortu by měla být nová povídka, i když u ní je to stále nejisté.

Tak a je to opět za námi, co říci víc? Pod stromkem jsem našla Spravedlivý hněv, který jsem moc chtěla, už se těším, až se do něj začtu. Bratr mě překvapil tím, že mi koupil Tarju WLB delux edici. Jsem čuměla, bojím se si to CD pustit. A ještě další věci o nichž se tu nebudu rozepisovat. Co jinak? Psala jsem ZAV, a téměř nic jiného. Pak jsem četla Osud trpaslíků a při tom jsem zjistila, že jsem nečetla Pomstu trpaslíků. Jsem to ale husa. Pak ještě matika byla na denním pořádku a stále ještě je. Nenávidím ji! Koukala jsem se na povídku, která zatím vede, ale nevím, jestli to půjde, ještě jsem ani nevymyslela jména. To je u mě kámen úrazu. Neporadí někdo?? Nakupování jsem si vybrala na další rok dopředu, jsem na mizině, jen tak mimochodem. Ale alespoň mám kabát.