Vivienne

Minulé léto jsem si založila tuhle rubriku, po vzoru jiných blogů, které jsem tehdy navštěvovala, a pak jsem na ni jaksi zapoměla, takže to dodělám a pak si v klidu můžu říct, že jsem splnila slib... Alexeja: Hm, tak třeba co jsi za znamení a proč jsi vůbec založila tento blog, co tě k tomu vedlo? Takže za znamení jsem lev, ale občas se mi zdá, že takovej přichvíplej, i když Denny říká, že čas jeho probuzení příjde, kdo ví.. Tenhle blog jsem si založila, protože jsem strašně obdivovala blogy, kde byly povídky. Než jsem však sebrala odvahu tento blog založit většina z autorek, které jsem četla zmizela z blogováho světa. Luckily: já bych chtěla vědet, jestli čteš? a pokud jo, tak jaký žánr je tvůj nejoblíbenější a pak, jaká nížka je ta tvoje nej. Ano čtu. Nejradši mám fantasy, sci-fi, ale ráda čtu i historické knihy. Moj enej knížka? Tak to je těžké hodně ráda mám Húrinovy děti a také Sádu Moira( Vlčice a dívka, Válka vlků, Noc vlčice) a mnoho dalších..

Už, už je to konec, tahle kapitolka, pak ještě jedna, a Epilog. A opět se jedna etapa nachýlí ke konci až skočí úplně. Bohužel, nebo bohudík?? Kaitlin se probudila a rozhlédla se kolem. Pohled jí zabloudil až k Jasmie a ta se na ni usmála. Chvilku jen tak seděly mlčky. Z venku k nim doléhaly zvuky lesa. Nakonec promluvila Jasmie. "Budu potřebovat, vědět přesně kdy a kde se objeví." Kailtin přikývla. " Ta smlouva je,.." " Je pravá," odpověděla Mesy dřív než stihla Jasmie dokončit větu. "Životy vládců mají skončit. Pochybuji, že se vydají dobrovolně. Budou mě chtít zabít, zničit tu smlouvu. Zadupat do země tu jedinou zmínku o tom spojenectví. Jednou pro vždy zničit klan Whitewood."řekla. "Dokončí to, co tehdy začali a možná že to tak bude i lepší," dodala šeptem a pak se na dlouho odmlčela. Nikdo se neměl k tomu přerušit to ticho, která tam zavládlo. Stiny se mihly přes mýtinu a opět zmizely v šeru lesního porostu. Cíl jejich cesty byl ne

Plánování, tak krásně jsem si tenhle měsíc naplánovala, co který den zveřejním a že vše bude OK. Ale skutek utek a můj prozatím poslední pokus o to véct blog tak nějak plánovitě sehnal. Měl tu vládnou pořadek, alespoň u části. Ale opět vše padá a tak tu opět bude vládnout chaos. Takže od teď raději  neplánuji... By mě zajímalo, jak dlouho mi to vydrží. Ale to není vše z čeho jem měla potřebu se vyzpovídat. Je toho tu víc, příliš mnoho na to, aby se to všechno dostalo ven naráz. Něco se ven už ani nedostane.. Taneční mi přinesli jen jednu pozitivní věc, dá-li se to tak říci. Oprášila jsem si dávnou informaci a něco k ní přidala. Ještě teď jsem z toho trochu vedle. Já se z těch naších rodinech záležitostí zbláznim. Škola... Nemůžu se dočkat prázninin, nebo alespoň víkendu bez tanečních. Nestíhám, nemůžu dál, došel mi dech a to mě toho ještě tolik čeká.. Jsem unavená, chce se mi neustále spát, ale jakmile si lehnu nejde to. Čumim do stropu i několik hodin než usnu a pak se stejně furt bud

Tato rubrika velice dlouho zahálela a tak jsem přemýšlela jestli ji nemám hodit do Koše Přeci 2 články za rok existence je opravdu málo. Nakonec jsem se rozhodla jí přeci jen dát šanci, vždyť to že zahálí je jen a jen moje vina. O podzimních prázdninách konkrétně ve středu jsem byla ve městě se spolužačkou Veronikou a ona mi položila z mého pohledu zákeřnou otázku, jelikož jsem na ni nedokázala odspovědět a ani teď s odstupem času se mi to nedaří. Že by znamení? Zeptala se mě na čtyři věci, které na světě nejvíce miluji. Prostá otázka, že? Je ostuda na ni neznát odpověď. Když mám čas přemýšlím, snažím se si uvědomit, co by to mohlo být, ale tak nějak skrz ten chaos, co ve mě vládne nevidím, neviznám se v sobě, nevím co chci, nevím co nejvíce miluju. Asi bych se měla lépe poznat, ale jak? A tak se vás ptám jaké jsou ty čtyři věci které nejvíce milujete?

Jiní? Anebo k uzoufání stejní? Občas na mě přijdou takové stavy a ty mě nutí přemýšlet o věcech, na které jindy není čas. A tu jednou večer ke mně zase taková zbloudilá myšlenka přilítla. Týká se to mé nové třídy a mě osobně. Začneme mnou, tam bych přeci jen měla být na jistější půdě. Ale o moc nejsem. Tak jako každý člověk mám chyby, troufám si říci, že o dost z nich vím. Jsou tu i takové, které si dejme tomu odmítám připustit. Tak už to prostě je. Na konci minulého roku jsem byla u konce s dechem, co se týče mé bývalé třídy. Ty vztahy všude tam mě vysilovaly, jedni mě zrazovali a druzí jen ignorovali. Když teď ty lidi potkám, dokážu se s nimi bavit, ale tak nějak nedokážu staré křivdy zapomenout, stále to ve mně hlodá. Pro to by měla být nová třída "rájem" možnost potkat nové lidi, začít s čistým štítem, ale jde to vůbec, když to staré ve mně stále doutná? Zatím to nevypadá slibně, snažím se neházet flintu do žita, ale v brzké době tam s ním pravděpodobně třísku a vykašlu s

Další díl, tentokrát je dost o ničem.. Jaké překvapení že?? "Bylo to alespoň k něčemu?" zeptala se Kaitlin. "Jo alespoň vím koho zabít, až přijde čas," odpověděla Mesy. "Kaitlin, já netušila, že Markus měl u sebe i tvoji matku." "On ji sledoval po celý její život, až do chvíle, kdy mě umístili do léčebny. Jeho předtucha se vyplnila, moje matka měla dar dát život někomu neobyčejnému. A tak se i stalo, měl však ještě nějaký odhad, prý se i splnil, ale o co šlo, nevím." Odpověděla Kaitlin. Opět zavládlo ticho. Až po chvilce Kaitlin znova promluvila. "Všimla sis jak na tebe ten Seth zíral?" "O tom mi radši nemluv, nebo se neovládnu, rozběhnu se zpátky a něco mu vážně udělám." "Ale no ta nebuď tak krutá." "Je to jenom smradlavý pes a…" "Tenhle smradlavý pes by položil život, jen aby tě ochránil." Kailtin se zadívala na Mesy, která se zastavila a zkřivila tvář, možná bolestí, možná tím jak usilovně přem

Po týdnu "úmorné" :-) práce je vše hotovo. Jak jste si všimli, nebo možná nevšimli, nic převratného se tu nedělo. Tak co, že se tu vlastně dělo?? Nově je tu Koš to by mělo být místo, kam budu dávat nepoužívané rubriky, jelikož jsme člověk liný, na to abych je mazala. Dále jsem rozdělila hudbu, přidala básničky aa... No a to je asi vše.. Tak ať se vám tu líbí i nadále

Videoklipy Hudební videa, která snad alespoň z části rozjasní vaše dny.. Info o skupinách Co jste o nich možná nevěděli.. Mimo mísu Pár autorových blábolů a různých dalších zajímavostí

aneb, něco přišlo, něco odešlo. Sklad rozbouraných snů a střepy minulosti,... Spřátelka -spřátelka, diplomky, lidi jež pro mě něco znamenaly, někteří znamenají do dnes.. Obrázky -pár obrázků jež mi přinesli inspiraci Mé keci -nahrazena jinými Novinky Wolfsdream Vlčí koutek, který snad jednou opět vstane z popela. Dotazy Nevyužívané .... Povídky na přání Zbytečné .... Tvorba jiných Nevyužívané ... O čem bardi pějí Možná jednou ...

nebo jak jinak se to dá nazvat?? Nějak mě chytla chuť s tím tady něco udělat a tak dělám.. Nebo se spíše o to pokouším. Vzhled mám v plánu nechat, i když to v prosinci bude rok co jsem si ho sem dala (pokud mě paměť neklame), tak nějak jsem si na něj zvykla. Takže se neděste toho co se tady bude dít, nevím to ani já sama, ale věřím, že do konce týdne bude vše hotovo. A můj blog si oddechne..