Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2010

Kde je chyba?

Ach ano, co se zase děje, nevím jak vám, ale mě jaksi nejde komentovat. Napíšu komentář, dám komentovat a nic. Můj pracně napsaný komentář si jen tak zmizí. To se nedělá! To je k naštvání.  A já už naštvaná jsem... EDIT 18:27: Tak už to funguje, kdo ví jak dlouho..

20.9- 27.9

Neobvykle od pondělí do pondělí.. Do pytle. Já si teda umím vybrat... Bolest v naraženém placi zrovna moc neustoupila, a místy mi na něm vystoupla fialová modřinka.. super... Nemůžu psát, pomalu ani jíst a čistit si zuby.. K tomu se opět ozvalo to pitomé zápěsí.. opravdu nevím, čím to je, ale dost to bolí... Ještě lepší to je když s tím musíte převlékat postele a věšet prádlo, díky mami!! Téma týdne naděje sem propásla k tomu, co je teď nemám, co říci, takže článek v téhle kategorii nečekejte. A vlastně radši nečekejte nic. I když radá bych splnila těch pár restů co se mi na blogu nakupilo, ale nevim, jestli to půjde, takže kdyby se tu objevilo něco hodně starýho neděste se. Toť asi pro dnešek vše..

Kéž by mě napadla to prokletá jména,..

Jéjd nánku po dlouhé prázdné pauze přišel nápad, ale má to několik háčků. Za 1. jména hlavní postavy, to je dost důležité a opravdu nechci, aby se moja hlavní hrdinka jmenovala ..... Další je zem ve které žije.. Ach ano, už dělší čas se zaobírám myšlenkou vytvořit jakýs takýs svět, kde by se mohli moje povídky odehrávat, ale to není jen tak(alepoň pro mě) a já s tím nemám vůbec žádné zkušenosti, takže nevím jak na to a opět tu figuruje ta nepřekonatelná bariéra jmen. Ďas aby to spral!! Já ci vymyslet nějaký pěkný jména!!! (záchvat vzteku..) Na nějakou vlastní řeč radši ani nepomýšlím, protože by to dopadlo stejně. Takže celý ten nápad praděpodobně půjde do kelu, jelikož se opravdu blbě píše když vaši hrdinové se jmenují..., ... , .,     ,.. a zem kde se to oderává se jmenuje"Sem příde jméno světa", bytosti, jež mají budit hrůzu sou napsány jako "Nějaký potvory" Nejradši bych to udělala hned, ale ten podělanej nápad mi nedá spát, takže nezbývá něž doufat, že mě donap

13.9-19.9

Achjoo opět.. Začalo to 13.. škola, děs.. po hodině učení ekonomiky jsem naštvaně prohlásila, že je to totální kravina, slovíčkaření a že je to k ničemu. Naopak u ruštiny jsem prohlásila, že tu hatlamatilku číst nehodlám. Ale naučit jsem se musela. Rovzh se na internetu neobjevil, tak nezbývalo, než doufat, že se nic nezměnilo. Ach ano, je divné cítiti teplo, když vaše ruce, jsou ledové. Pořád jsou takové, už strašně dlouho... Jedna více než ta druhá. Proč tomu je tak? Proč? Opět jsem vytáhla kytaru a pokusila se na ni hrát, takové týrání kytary douho nezažila, chudinka. Hledám způsob, jak se donutit něco dělat pravidelně, nevíte náhodou jak na to? Děsné.. opět ten křik.. ty výčitky... slzy se mi opět vrhaly do očí.. Proč to?? Mám sto chutí něco říci, ale raději mlčím. Než abych vyvolala zbytečnou háku. Mlčím a ona jenom křičí a křičí.. Nic neříkám, litovala bych toho.. opět jsem jen malej harant co musí poslouchat.. co musí mlčet, ale když to udělám je to špatně a když promluvím tak j

Poesis...

Obrázek
Další článek psaný na téma týdne, tentokráte opravdu divné, takže čtěte na vlastní nebezpečí. PS: to psané kurzívou je test písně Utopia, přišlo mi, že se to k tomu hodí a navíc je to překrásná píseň. The burning desire to live and roam free Ach ano, sen.. sny.. krásné.... a přec po jejich skončení je člověk jiný.. It shines in the dark And it grows within me Ty střípky fantazie, nesplněných tužeb... You're holding my hand but you dont understand Svírají nás, vrací, když to chceme nejméně, dávají nám planou naději, že se to může stát... So where I am going, you wont be in the end A někdy nám dají pocit, pocit, že jsme to to co chceme. I'm dreaming in colors Of getting the chance Náše touha se splní, i když jen ve snu.. Of dreaming of trying the perfect romance Snít je krásné.. probuzení jsou bolestná, někdy i vítaná. To když se sen změní v noční můru.. The search of the door, to open your mind In search of the cure of mankind Help us were drowning So close up inside A to se děj

6.9-12.9

Zatím se držím.. Škola, první známka z Tv za 3. To nepotěší.. V pátek taneční.. děs... Já jsem takový nemohlo... Horší to snad ani být nemůže. z nejmilovanějšího dne v týdnu se stal ten nejhorší. Vzhled mi opět funguje, na jak dlouho to vážně netuším, vlastně doteď nevím co s tím bylo. Zápas jsme prohráli 18:13, mám sedřený loket. Teče z toho nějakej hnus a celkem to bolí.. Jo a dala jsme 2 góly, ani nevím jak. Ale to je nepodtatné.. Toť vše.

Vše je jednou poprvé

Ach ano, původně jsem si myslela, že se tentokráte na téma týdne vyjadřovat nebudu, ale ke svému štěstí a vaší, no možná smůle, jsem objevila asi dva roky starý kousek jedné povídky. A při práci na zahradě mě jaksi kopla můza a já to konečně dopsala. Jedním slovem děs. Snad jen ještě upozornění na přeskakování v čase. Jmenovala se Alice a byla jako každá jiná dívka. Chodila do školy a žila relativně klidným životem. Ale to se jednoho dne změnilo. Šla noční ulicí, když jí přepadl muž. Strhl šálu a naklonil se k jejímu krku. Ucítila bolest, krátké bodnutí a pak jen jak ji opouštěla síla. Muž se po chvilce a ona padla k zemi. Otočil se k odchodu a ona na něj upřela své oči. Za jakékoliv jiné situace by se jí líbil. Ale v ten okamžik jej nenáviděla. Muž se k ní otočil a probodl ji pohled jeho ledových očí. Po chvilce se s opovržením ve tváři odvrátil a odešel pryč. Nechal ji svému osudu. Alice cítila, jak umírá, oči se jí zavíraly a každé nadechnutí ji stálo více a více sil. Víčka se jí za

Co se to děje?

Aneb děje se to i vám? Pod kapitolku mi Neele napsala, že jí nefunguje můj vzhled, mě nefunguje taktéž, ale u jiných blogů se to neděje, takže se ptám, kde je chyba? V blogu, v prohlížeči(Firefox), nebo někde úplně jinde?? Pohli by jste napsat jestli vám to funguje a jaký máte prohlížeč, popřípadě, jestli nevíte čím by to mohlo být??

Kapitola 21- Jednání

Achich ouvej, to je doba co tu naposledy byla kapitolka. Tahle zd eje jenom díky otmu, že nám odpadla hodnina ON. A tak jsme byla o hodinu dřiv doma.  Pro připomenutí přechozí kapitolka ZDE "Nejdříve by jste ještě měli vědět, že jakýkoliv náznak útoku, bude potrestán vaší smrtí," začal Sam. "nebude," řekla s úsměvem Kaitlin. "Myslím si, že by ti někdo chtěl něco říct." Jacob zmateně přikývl, něco Samovi pošeptal a ukázal na Setha. "Cože, on se do ní otiskl?!" zeptal se Sam rozhořčeně a přitom zvýšil hlas, tak že ho slyšeli všichni. "To tedy znamená co?" zeptala se Jasmie, které unikal smysl toho všeho. "Seth se otiskl do Mesy," vysvětlila krátce Kaitlin. "Cože?!" zeptala se Mesy. Kaitlin se k ní otočila a podrobně jí to vysvětlila. Mesy se to vůbec nelíbilo. Slabě zavrčela, ale uvědomovala si, že teď není čas to řešit. "Teď je jasné, že na nás nemůžete zaútočit. Takže poslouchejte, my tu zůstaneme. Až přijdou Vo

30.8-5.9

Takže začala škola, nemá cenu se tvářit jako, že ne. Tak by asi bylo fajn vrátit se k tradici této rubriky. A pravdielně sem zapisovat, když už není jisté jak často a zda-li sem vůbec budou přibývat povídky. Takže.. Tři Dva Jedna Začínáme... První dva dny fajn, ještě byly prázdniny. V úterý jsem prohrabávala starý penál, těch vzpomínek.. Středa až pátek škola, chaos nad chaos, jinak děs. Ale rozhodal jsem se, že se tom nebudu šířit, i když co že to teď vlastně dělám?? Teď si jenom stěžuju, to se snad smí ne?? Prostě jsem si dala předsevzetí, že tej hnusnej pitomej škole dam šanci, dam šanci i těm lidem, co se mnou sedí v jedný třídě. Budu se s nima bavit a pokusim se najít někoho podobně smíšlejícího jako já, (heh to se asi nepovede, pochybuji, že někdo takový žije). A nebo se alespoň pokusim nikoho nenaštvat, neprojevovat, prostě tam být občas s někým promluvit. No tak nějak tak snad se to podaří a když ne, vždycky se můžu vykecat sem. Předem se za ty nehorázný keci omlouvám. Sobota o

Bouře v zemi kouře

Tak a je tu ten článek na téma týdne, nadpisu si nevšímejte, jsem si jednou zase vzpoměla na Simpsny.. No nic, Já a bouře. Miluju ji. Je jedním z nejnádhernějších jevů co se v přírodě vyskytují. Přichází s ní inspirace a zvláštní kouzlo. Když začne bouřit a oblohou prolétají blesky doprovázené duněním hromů a přívalem děšťové vody, mám sto chutí vyběhnout a přidat se k tomu tanci. Zapomenout na okovy dnešní společnosti, ve které je to nevhodné. Nedělat si starosti s tím, co bude dál, že mohu být nemocná, že se na mě lidi budou dívat jako na blázna.  Prostě jen tancovat mezi kapkami deště a užívat si toho, že mohu být součástí bouře. No nezní to nádherně?

Hodiny, minuty, vteřiny,..

Běží a běží, neustále dál, stále stejně rychle. Ale mě se zdá, že jsou čím dál tím rychleji. Sobotu tu jsem totálně proflákla, co že jsem to vlastně dělala? Nevím, ale určitě to bylo něco a nebo možná i nic, .. Opravdu nevím. Děsný a teď opět píšu velice smysluplný článek.. Původně tu měl být článek  k tématu týdne, ale není tu. on se jaksi zapoměl napsat. Tak snad zítra i když to nebude čas.Takže nevím. já radši už vám nebudu nic slibovat, nejsem totiž schopna plnit své sliby. A to je smutné,..

Žiju, alespoň prozatím,..

Tak se vám hlasím, abyjste věděli, že žiju, i když to moc podstatné není. Do školy chodím teprve tři dny a už mi z toho hrabe,ranní mačkání se v přeplněném autobuse, vlaku a trolejbusu člověku po ránu taky moc nepřidá,neustále vybíháních těch pitomejch schodů abych stihla hodinu je taky unavující totéž lze říci o neustálem pobáhání po škole v marné snaze najít tu zatracenou učebnu kde máte být, když máte na přesun pouhých 5 minut, prodrat se v tom davu kamkoliv je témeř nemožné, lidi ve třídě, mno já nevím, snažím se bavit se ze všema, ale zdá se mi, že nikdo z nich není moje krevní skupina, jsou něco jako M. ze základky. Něco čím bych strašně chtěla být, ale nemám na to. Toť vše, možná zíra se tu objeví něco plnohodnotnějšího, ale dnes na to nemám dost sil..