Vivienne

Zvýšení aktivity se zatím nijak extra neprojevuje a v následujících dnech to rozhodně nebude jiné, vydávám se totiž objevovat krásy Moravy. Takže snad se tu opět ve zdraví setkáme a mezitím pokračuje kočičinec :D Tento díl nás posune v čase do současných dní. V hlavní roli opět Attila. Kvalita této fotky nic moc, ale jde o ten pohled. Náš milý kocourek se naučil chodit ke slepicím do kurníku a lehat v jejich snášečkách. Několikrát jsme dokonce pod ním našly vyjíčka :D V chladných měsících mu asi byla zima a takto se zahříval. :D Z profilu. Zde je vidět chybějící kus chlupů. Jak už jsem říkala, tak se Attila nenechá česat a vzhledem k tomu, že je to venkovní kocour tak leze všude možně, chlupy má plné bordelu a navíc se mu vytvářejí dredy. Dredy které si nenechá ustřihnout a tak jsem čekala, až se to někdy urve. A stalo se polorozpadlý dred jsem nakonec ustřihla a tak má po obouch stranách krku prázdné místo s minimem chlupů. Ale dobrá zpráva je, že po to pomalu dorůstá. Attila a mé uče...

Už jsem zde psala, že jsem se rozhodla zapojit se výzvy od Ells a letos jsem se rozhodla psát si sem i přečtené tituly. Tento článek plánuji postupně upravovat. 1. Herbjorg Wassmo - Kniha Dinina 2. Ťiang Žung - Totem vlka 3. Pratchett Terry - Věda na Zeměploše II. 4. T. Williams - Tramvaj do stanice touha 5. T. Williams Kočka na rozpálené plechové střeše 6. J. Neruda - Písně kosmické 7. M. Steinberg - V pekle mezi ostnatými dráty 8. W. Hohlbein - Prsten Nibelugů 9. J. Nowak - Pláč prokletého krále 10. P. Neomillnerová - Rudovlaská - cesta čarodějky 11. A. Camus - Mýtus o Sisyfovi 12. T. Pratchett - Věda na zeměploše 3 - Darwinovi hodinky 13. J. Nowak - Dračí krev 14-17. Bakalářské práce 18. L. Klíma - Utrpení knížete Sternehocha 19. L. N. Tolstoj - Vzkříšení 20. R. A. Knaak - Dědictví krve 21. J. Nowak - Trůn pro mrtvého 22. R. A. Salvatore - Rubínový klenot 23. W. Hohlbein - Pomsta Nibelungů 24. J. Nowak - Komnata bez oken 25. Katastrofé - Opium 26. W. Hohlbein - Dědictví Nibelungů 2...

Dříve tu bývala tradice, že jsem k narozeninám blogu napsala článek. Loni jsem to krapet prospala a letos to dopadlos stejně. Když jsem tento koutek zakládala udělala jsem to v den, kdy má můj zlatý bráška narozeniny, s tím že se mi to bude krásně pamatovat. A ano pamatuje, ale poslední dobou nějak zapomínám, nemám náladu, energii prostě nic. Ale zase mi přijde škoda to alespoň trošku "neoslavit". Raději uvozovky, žádné velké slavení se nekoná. :D Přijde mi to strašně neuvěřitelné, že zde působím už devět let, ano 9 let! Sice to zde poslední roky docela umírá, není to zde tak aktivní jako bývávalo, ale jsem tu. Nechala jsem zde 9 let svého života, spoustu času a snů. Nikdy jsem nebyla extra populární stránka, ale věřím, že alespoň občas nějakého toho čtenáře potěšilo, že se na tyto stránky dostal. Nechala jsem tu kus sama sebe, stránky dospívaly spolu se mnou. Ze školačky se stala vysokoškolačka, dospělák. Ale nepřijde mi, že by tak stránky vypadaly. Defakto se to projevilo ...

Další díl jeho hlavním aktérem bude opět Attila. Attila se svojí maminkou, která se o něj láskyplně stará. Pozadí fotky se moc nepovedlo, ale šlo o opravdu krásný záběr a tak jsem to rychle vyfotila, než se aktéři opět rozeběhli. Attila už téměř jako dospělý kocour. Poprvé v historii co mám psa i kočky zároveň došlo až k takovému zpřátelení. Attila nejenže leze k psovi do boudy, žere z jeho misky, ale často k němu jen jde a tulí se. I když tento okamžik není nikterak ojedinělý tak zachytit jej byl doceal oříšek. Kdykoliv se zjevím před psí boudou, Attila se rozeběhne směrem ke mně, v domnění že něco nesu. :D Attila se vrádá ke psovi na pravidelnou dávku mazlení a psího žrádla... :D

O kočičácích jsem zde publikovala hned několik článků, ale pořádně jsem zde své miláčky nikdy neukázala, tedy alespoň ty nejnovější. Takže jsem připravila páč článků, kde v hlavní roli budou mé kočičí lásky. Koťátko Attila Bohužel nemám žádné fotky, na kterých je Attila úplně maličký. Vlastně první kterou mám a je použitelná, je k vidění níže. Byl to cekem zázrak, že se mi fotku podařilo udělat, Attila nesnáší focení, stejně jako já :D Na fotce je krásně vidět ta jeho hříva. Zde ještě téměř bez poskvrny a nějakého většího bordelu. Pokoušela jsem se a vlastně se stále pokouším ho denně česat, ale to se mi dřív podaří ulovit myš, než abych ho učesala... Byl by z něho krásný domácí kocourek, dlouhý huňatý kožíšek, který má po otci přími vybízí k mazlení, ale toho on zase tolik nechce. Prostě chlap no :D No nevypadá tady jako chlupatý plyšák, které zve k pomazlení? A ještě jednou, tentokrát se skoro dívá na foťáku. Asi jsem nad foťákem zrovna mávala šunkou... :D

Loňský podzim jsem zde publikovala články shrnující historii mé maličkosti a mých kočičích miláčků. Uplynul opět nějaký čas a má kočičí rodinka se letos v květnu rozrostla o dalšího člena. Ale od začátku, za naší kočičí mámou lezlo tolik kocourů, že jsme se opravdu nedovažovali hádat, kdo bude otcem. Nakonec to vyhrál zrzavý tulák a kočka porodila jediné koťátko, zrzavá jako jeho tatínek. Po předchozích nezdarech s kočkou zrzavé barvy jsem byla na pochybách, jestli si kotě nechat nebo ne. Ale nakonec má láska zvítězila před strachem a malý kocourek u nás už zůstane. Když toto rozhodnutí padlo, vyvstalo jiné rozhodování a to o jeho jméně. Nakonec po dlouhých debatách a přemýšlení jsme naše slunéčko pojmenovali po dvou významných armádních důstojnících, generálu Ernstu Gideonu von Laudonovi a generálu Aloisi Eliáši. Tedy kotě se jmenuje Eliáš von Laudon. Inu už je to tradice, že kočky u nás mají zvláštní jména :D Stejně jako loni se Attila ujal role hrdého bratříčka a tak už odmalička p...

… a pro mě i skončila :D Dříve jsem zde zveřejňovala články o festivalech, ale poslední dobou jsem na to nějak rezignovala. Takže možná je čas to změnit. Letošní článek bude fakt rychlovka, protože toho zase není tolik. METALFEST Lístek jsem doma schraňovala od doby co byla potvrzená Tarja. Můj sen… Sice mi kdesi v mysli hryzal strach, že v té době nebudu mít čas si festival užít, ale snažila sem se je potlačit. Každopádně to tak vskutku bylo, termín festivalu padl na mé státnicové učení. Prostě nikdy není příznivě nakloněn poctivým studentům. Ale prostě Tarja je Tarja a navíc měla mít společné vystoupení s Sharon del Adel. Co víc si člověk může přát? Tedy alespoň tak to hlásili pořadatelé, jaké to bude velkolepé, unikátní společné vystoupení. Inu realita nakonec byla trošku jinde. Ale od začátku, na místo konání jsem přijela dřív, takže jsem slyšela i kousek Amaranthe. Toto uskupení mě neoslovilo studiovou tvorbou, ale ani živé vystoupení na tom nic nezměnilo. Přiblížila se hodina ...