Vivienne

Ahojky, tak sme házim dotaz z wolfdreams , tam se k němu nikdo nevyjádřil a to je podle mě škoda. Prosím vás o to abyste do komentářů napsali svůj názor. mnoho lidí má vlky rádi pro jejich nespoutanost, kdyby byla možnost chovat a ochočit si vlka udělala bys to? A co si o tom myslíš? Já osobně nevím, strašně bych si přála mít vlka,ale vzít si ho z lesa a sebrat mu jeho volnost, nespoutanost.. To se mi příčí a nelíbí se mi to. Ale když si uvědomím, co by s ním mohli udělat lidé, chci ho vzít do náruče a nechat si ho u sebe v bezpečí, ale byl by opravdu šťastný? Troufám si říct, že i přes veškerou lásku a péči by uvnitř trpěl a strádal, chyběl by mu les, chyběla by volnost, nespoutanost… A kdyby před tím nežil v lese, narodil se v zajetí? Možná je to bláhové, ale já si myslím, že každé zvíře má v sobě jakoby zakódované informace o své domovině, prapůvodní vlasti. A tak v hloubi své podstaty si uvědomuje, že něco není v pořádku, že je něco jiné… Možná by zapomněli a možná by se trápili. A...

Kdo z koho? Mikel nebo Tomas.. V 8mé a 9té kapitolce Vlčího pouta se objevili dva upíři, Tomas a Mikel. A já se vás ptám, který je vám sympatičtější, nebo kterého máte radši, kterého by jste chtěli v dalších pokračováních v hlavní roli. Poraďte mi, prosím. Já osobně nevím, kterého zvolit a tak to nechávám na vás. Čekám na vaše odpovědi.

Takže, o víkendu nejspíš nic nepřibude mam házenou a pak rodinou oslavu, jinak jsme si založila další blog a to Wolfdreams ,bude hlavně o vlcích a o místnosti na lide.cz, kterou bych chtěla ustálit, pokud budete mít čas, přijďte mě podpořit :-) Jinak jsem tam nadhodila celkem zajímavou otázku, tak se dyžtak vyjádřete, budu jedině ráda.

Tak a je tu další kapitolka. Mov vás prosím o komenty ať vím jestli se vám povídka líbí. Běžela, nezastavovala se. Nevnímala les míhající se kolem ní. Ve chvílích kdy začínala slábnout nějakým způsobem znovu našla sílu pokračovat. Nejedla jen se tu a tam, napila. Nevěděla, kam běží, ani to vědět nechtěla. Vnímala jen hlas uvnitř sebe. Běž, nezastavuj se, zachraň si život! Mikel s Tomasem stále zkracovali vzdálenost mezi nimi a vlkodlačí hon nezůstával o mnoho pozadu. Kdo koho první dohoní? Tato otázka vysela ve vzduchu a všichni jí cítili. Nejvíce ze všech však trápila Gabrielu. Nemůže vyhrát! Vítr k ní přivál dusot kopyt. Ne! Ještě zrychlila, ale rozum jí říkal, že je to marné. Jezdcům na koních nemá šanci uniknout. Leda že by….. Tomas zastavil koně a začal se rozhlížet. ,, Někde tady musí být. Vím to!" slezli z koně a začali prohledávat okolí. Nikde nic, žádné stopy. ,, Nechápu to" řekl Mikel a hlavu složil do dlaní ,, Ať to byl kdokoliv musel nějak zmizet." Tomas se z...

Ahojík, takže jsem si prohlížela staré články a narazila na tuto rozepsanou vícerázovku. psala jsem ji již v únoru a tak se mi toto pokračování zdá strašné. Totálně jsem to zvorala, jako ostatně vždy. Pokud si tedy chcete připomenout o čem byla první část najdete ji tady. Pomsta vlkodlaků 2/2 Jasane odešla do svého pokoje a začala si balit věci. Se svítáním zaslechla strašlivé vlkodlačí zavytí. Jdou do boje. Poznala to. Rychle se dobalila a pak si sedla na postel. Začala vzlykat, věděla totiž co příde. Bylo jí upírů celkem líto, ale na druhou stranu jim to přála. Chtěla, aby trpěli. Ne jsou to tví bratři. Ne nejsou. Ty mezi ně nepatříš, jsi setra lykana, patříš na druhou stranu. Už pro něj neexistuji, jsem upírka. Ale ne z vlastní vůle. To ne… Jasane se schoulila a usnula neklidným spánkem. Daniel bloudil po chodbách, musel přemýšlet o tom, co říkala Jasane. Co když se vlkodlaci opravdu vzbouří. Musí něco udělat. Rozběhl se tryskem pryč. Povolá nejlepší z nejlepších, upíří gardu. Pomal...

ahojky, zase sem si řekla, že by to chtělo nějaký světlý layut, když už je ten květen a tak jsem prohlížela blogy a narazila na tento, jmenuje se moolite a já jsem prostě neodolala. Takže se nějaké velké zesvětlení nekoná. Jinak bych chtěla poděkovat Kate ,která mi pomohla s naštelováním blogu a jakožto jeho autorka, svolila k jeho užívání na tomto blogu, mnohokrát děkuji!

ahojík, tak jsem se konečně rozhoupala a napsala článek o průběhu mé návštěvy u babi na pálení čarodějnic. Vložila jsme ho do nové rubriky do které bych chtěla vkládat něco z mého života. To byl zase nápad. Spolu se sestřenicí Jituš jsme si vymysleli( tedy hlavně já), že si uděláme vlastní pálení čarodějnic. Vzali jsme seno a provaz. Nejdříve jsem z hrsti sena vytvořila tělo, to Jituš obmotala provázkem, aby drželo pohromadě. Jako další byla na řadě hlava, napíchla jsem ji na silnější stéblo a znovu ji Jituš obmotala provázkem. Poté jsem smotala ruce a s Jituš pomocí jsme je přivázali k tělu. Potom Jituš našla silnější stéblo a využila ho jako koště super de- lux a tím byla čarodějnice hotová. Tak jsme ji vzali na vybetonovaný plácek a snažili se ji podpálit. Po chvilce vzplanula jasným plamenem, ale ten během pár vteřin uhasl, to jak dohořela sirka. Na dalších pokusech jsme vyplýtvali krabičku a půl zápalek a jediné co shořelo byl krk čarodějnice a papír o velikosti A4, který jsme si ...