Vivienne

Čas od času jsem si připadala už dospělá. Věk na to už dávno mám. Ale to je asi tak jediné, co mě řadí do tohoto světa. Nic víc jsem na sobě nezpozorovala. Navíc pořád tak nějak chráněné školou jsem si dovolila stále znovu a znovu snít…. Nepřipouštět si realitu, které kolem vládne. Ale teď nastal čas probuzení. Spolužačky se mi zabydlují, vdávají se a dvě z nich už dokonce mají děti. Vážný dlouhé známost je na každém rohu. A u toho tu sedím já, sama samotinká a zase jednou mám pocit, že mi ujel vlak. Ale ne nějaký obyčejný, ale hodně důležitý. Jeden z těch mála, které člověk musí chytit… A mě ujel… Nadobro…. Poslední týdny to na mne doléhá poněkud intenzivněji než jindy. Jak už jsem se zmiňovala získala jsem konečně brigádu v oboru, a díky své nerozhodnosti jsem nakonec uvázána ve dvou :D Neumím se rozhodovat ani si vybírat, to už je známá věc… Ale jak tak chodím do "skutečné" práce, kterou budu snad i jednou vykonávat, a to dokonce ve dvojím provedení. Najednou mi konečně p

A je tu první slibované povídání o knihách. Začíneme trochu negativně tedy o knihách, které se mi až tolik nelíbily. Věk zázraků - K. Thomsonová Walkerová Knihu jsem dostala jako dárek od spolužačky. Tedy jsem od toho moc nečekala. Ale ten název byl opravdu zajímavý a anotace tomu taktéž pomohla. Ale obsah knihy se prostě nepovedl. Základní myšlenka je opravdu dobrá. Země se začíná zpomalovat a nikdo netuší proč nebo jak tomu zabránit. Probíhající změny sledujeme očima jedenáctileté holčičky. A víc o ději nejsem schopna říct. Prostě nic víc defacto nepřinesla. Čekala jsem prostě víc. Nějaké rozuzlení, ukončení… prostě cokoliv, co by tomu dalo smysl. Je to škoda, nápad dobrý, ale z mého pohledu nenaplněný… Jak zabít svého šéfa - Příručku stážisty - S. Kuhn Další kniha o spolužačky, další titul, o kterém nevím moc, co říct. Zdánlivě jednoduchý úkol hlavního hrdiny se jaksi zkomplikuje. Což se u nájemného vraha stát může. Přišlo mi to zvláštní, zpočátku takové roztahané a konec šíleně usp

Minulá sobota se pro měn nesla ve velmi slavnostním duchu. Do Plzně opět zavítaly mé srdcové kapely a tentokrát dohromady. Tak jsem si je mohla vychutnat obě naráz. Místem konání byl KD Šeříkovka, kde jsem naposledy byla před mnoha a mnoha lety, shodou okolností taktéž na XIII. Století. Prostor se poněkud změnil, prošel výraznou rekonstrukcí a jednoznačně mu to prospělo. Hrát se začalo s cca 20-ti minutovým zpožděním, ale tak na to je člověk už poněkud zvyklý. První se představilo Bratrstvo luny. Zahrané písně představovaly průřez celou jejich tvorbou a zahráli i cover písně Pochod hrdinů od HNF (původní projekt bratří Štěpánů). Každou píseň předcházel citát z pera významných autorů, který seděl jak k písni, tak i promlouval do duší přítomných v reakci na stav současného světa. Z mého pohledu to bylo jako vždy dechberoucí a krásné. Je to moje srdcová kapela. Hodinka prožitá v jejich společnosti uběhla příliš rychle. Sotva několik úderů srdce…. A pak přišlo na řadu XIII. Století. Zahrál

Pár milých vzpomínek na podzim ve zvířecí společnosti. Odpočívající partyzán... Trénink slezu ze žebříku... I to je důležitá součást "vojenského" výcviku... "Co si to dovoluješ nás fotit?! Grrrrr!" Aneb jak agresivní kocour chrání svého kámoše psa... Co by to bylo za foto - článek o zvířatech bez Attiláka? Aneb jak jsem se pokoušela venku učit a tento zlokocour mi to vždycky překazil...