Vivienne

IX. Opět se vydáme do říše mých milovaných kaktusů. Ve stáncích jsem viděla, jak se těmto chlupáčům říká "dědci". :D Celkem roztomilé, ne? Ale já bych si dědulu domů asi nepořídila. Ostří hoši se suchou větví... Je hezké jak všichni drží tak nějak pospolu... :) A ještě jednou podobný pohled. A nyní pohled z výšky na písečnatou půdu s kaktusy. A zasejc je zde ono "skupinkování". Kaktus v popředí, tentokrát bez ostnů. I tak je to fešák, že? :) Dědek, ostnáči, písek, kameny a obraz v pozadí. Je to moc hezký pohled.

VIII. Tak už jsme tak nějak za půlkou našich květinových setkání. Snad Vás ta barevnost aspoň trochu potěší, i když dnes tolik kytek neuvidíme. ... ... Tato část je taky úplně nová. Nic podobného jsem minule neviděla. Rozhodně to vypadá zajímavě. Ale asi bych si nic takového domů nepořídila. ... Rozmazaná roztomilá včelička. Tu jsem sem prostě musela dát. Jinak by to nešlo.

Povídka ještě z plodného letního období. Pro Jiřího Ti co jdou za svým snem jsou považováni buď za blázny, nebo za cílevědomé jedince. Jaké označení jim náleží, záleží na tom, jak se jejich sen zdá ostatním lidem. Popravdě častěji bývá užíváno to první. Zdá se mi to smutné. Vždyť následovat svůj sen je krásné. Sny se rodí a sny umírají. Někdy dojdou i naplnění. Zas tak často se to nestává… Jakožto čarodějův učeň, zdál se být blízko splnění svého snu. Stát se mágem, ovládnout kouzla, jež jsou některým lidem zapovězena. Ale to byl omyl. Dávno ho tento sen opustil a magie ztratila svou tvář přitažlivé dámy, jakou se zdála být, když byl mladým hochem. Naopak všechna ta pravidla a poučky ho ničily. Už chápal proč je jeho mistr tak mrzutý a odměřený. Proč pokaždé ničil jeho nadšení. Místo aby četl v knihách pasáže, které měl znát, zíral ven a snil o dalekých krajích. Doufal, že se tam jednou podívá. Promrhal tím už spoustu času a i kvůli tomu na něj byl mistr čím dál častěji naštvaný. Nako

Další mišmaš pro potěchu vašeho oka v těchto podzimních dnech.. Je hezké zavzpomínat na teplé obětí letních barev a vůní roztodivných květin. Bílá klasika... Malé bejlí v popředí,voda na kameni a obraz v pozadí. To napojení skutečních schůdků na ty na fotografii... To je velmi povedené a svým způsobem fascinující... Alespoň mět o tak připadá. Konečně taky jednou tmavá stuha... :) A ta kytice má zajímavý tvar, nevím proč ale pořád na ní musím koukat. Lidi ignorujte, klasičtí návštěvníci výstavy aneb, byla jsem tam zase jedna z nejmladších :D Dráčci... Oni tam vážně byly... Jedno z nejmilejších překvapení výstavy. Původně jsem měla více fotek, ale dav byl neúprostný a tak krom této jsou všechny rozmázlé :( ....