Vivienne

VI. setkání. Jinak též řečeno mišmaš... :) V pozadí motorka. Tak si říkám, zda-li je to úmysl, že barva květů ladí s barvou blatníků.. Fotka s "babičkovským " motivem. Alespoň tedy pro mne. Tyto květiny totiž každoročně zdobí babči dům. A takovou židličku má taky :D Není to nic extra, myslím, že takové má doma mnoho lidí. Slunečnice, modrá a motorka... Čas na letní projížďku, ne? Kytice, starý stuů a roztomilá stará žehlička... Tak mne napadá, něco podobného máme možná doma :D Co vy? ... Barevné kvítí s obrazem v pozadí. Přijde mi, že se tam celkem hodí. A vlastně se mi i docela líbí jak je tam trošku vidět i ta cestička. Cesta do neznáma? Že by? Ale kdepak... vedla pouze do dalšího skleníku :D

Tak si říkám kolik smůly ještě vydržím. Léto nevyšlo, brigády katastrofa. Dovolená… nemám nárok… a teď tohle.. Inu můj každoroční metalový dýchánek Phantoms mi letos nevyšel. Zase horečky, bolest v krku. Asi moje klasika. Nemůžu být chvilku v pořádku. Bych toho asi chtěla moc co? Každopádně letos pokazilo na co jsem šáhla, nebo tedy lépe řečeno po čem jsem zatoužila. Tak nějak mi dochází dech a síla jít dál. A ve škole se to všechno taky zase nějak kazí. Předsevzetí už dávno utekla. Ani se nepokouším je nějak dohonit. Jednou na to doplatím… Co jednou? Spíše velmi brzy. Doma to pořád hlučí. Řve to na sebe. I když tu člověk leží nemocnej. Asi bychom do pokoje vážně potřebovali nějaké hlukotěsné dveře. A zdi. A super špunty do uší. A možná nějakou drogu aby mi všechno bylo jedno. Ani jsem zde nepsala, jak strejdu chytla záda. Jak jsme mu volali rychlou. Dokonce i tekla krev. Trošku. A pak ho za 3 hodiny vrátili. Mno a od té doby dělám cosi jako ošetřovatelku. Né doslova. Ale tak nějak se

V. setkání s květinami. Tentokrát se podíváme trochu z blízka. Doufala jsem, že se mi fotky tohoto typu zadaří víc. Ale nějak mi to nešlo. Navíc se brzy začali všude kolem lepit lidi, takže na to ani nebyl prostor... Detail na již zmiňovanou slunečnici s fialovými společnicemi. :) Růžová krasavice s nádechem fialové. Vyskytovala se v jenom z prvních skleníků. Nebylo tam ještě tolik narváno, takže jsem se na ní mohla podívat z blízka. Kytice s kyticí :D Působí na mě takovým nevýrazným, ale uklidňujícím dojmem. Svým způsobem je taková nijaká... Tohle mám ráda. Žlutý střed a růžovo/oranžové okraje. Rozkveté květy i poupata v pozadí. Snad je čeká dlouhý život. Byla by škoda, kdyby se nedožily dospělosti. ... Né moc povedený pohled. Navíc kytka je růžová... (zvláštní jak nemám ráda růžovou barvu, ale pořád fotím růžové kytky :D ) A na závěr veselá žlutá kvítí s nápisem v pozadí...

Tak nějak jsem si říkala, že by to možná chtělo nějak uvést ten nový školní rok, který mi už před 3 týdny začal. Ale moc to nejde. Mé "studijní" příznaky se dostavily mnohem dříve, než jsem čekala. Už jsem zase nevrlá, unavená,… A jen tak mimochodem i nemocná. Snad si to vyberu teď a pak už mi bude lépe a celé to nějak zvládnu. Jen tak mimochodem je opravdu vtipné, že jsem se zrovna chystala jít darovat krev a teď zase nemůžu. Prostě k naštvání. Předměty, už teď některé z nich vypadají jako pořádné smrťáky, ale tak snad to nějak dám. Nic mě tam pořádně nebaví, snad jen ta Astronomie pro každého je celkem sranda. Aspoň něco. V poslední hodině to bylo i celkem vtipné a příští týden možná pojedeme na hvězdárnu. Každopádně si připadám jako medvěd, který upadl do zimního spánku. Pořád bych jen spala a spala a spala. Kupodivu je to velmi unavující. Obávám se, že jednou usnu a prosím celý den. Zrovna nedávno jsem zase utrpěla šok, přišla jsem o všechny panely v prohlížeči. Asi se j

IV. fotografická výprava do Čimelic a tentokrát půjde i o život :D Masožravky. Ta největší má prý něco kolem 20 let. Ty menší prý tak 8. To tam napsáno nebylo, ale říkaly to slečny u stánku, kde prodávaly kytky obdobných velikostí. Co vy? Máte někdo masožravou kytku? Moje životní láska - kaktusy... Další pichlavý panáčci s velmi ostrými ostny. Sedí si jen tak v písku a užívají si obdivných pohledů... Opustíme písek a vstoupíme do temnějších půd... A kamenů... Ostnáčů i těch druhých... Opět hladové kytičky. Kdopak je nakrmí? Já to rozhodně nebyla... :D Již známé hladové slečny tentokráte s trouchou dekorace kolem. Pařezy, mech a tak... Není to krásný pohled?