Kniha, která tě zklamala

Horalka - A. Moravia

Toto dílo jsem četla k maturitě. Informace, které jsem získala ve škole, mne dosti zaujaly. Čekala jsem něco více akčního, živější přeci jen se jedná o příběh z války. Většina kniha byla velkým zklamáním. Cesta z Říma, kde přespávali co, jak a kdy jedli… Téměř žádný děj, krom konce knihy, kdy došlo ke znásilnění Rosetty. Po kterém je za chvilku konec. Čekala jsem prostě víc. Možná že zklamání není vinou knihy, ale mě samotné, protože jsem očekávala víc.

Vůbec jsem se nesžila s postavami a jejich veškeré osudu mi bylo celkem ukradené. I to co se stalo mladičké Rosettě na konci knihy mě nechalo chladnou.

Ukázka:

Tak tedy jednou ráno jako obvykle poprchávalo, nebe bylo zatažené a tmavé mraky bez ustání stoupaly z kotlíku moře a my s Rosettou jsme pomáhaly při zabíjení kozy, kterou Filippo odkoupil od Parida a chtěl potom, až si vezme svůj díl v malém rozprodat. Černobílá koza stála uvázaná u kůlu a uprchlíci nic lepšího na práci nebylo se na ni koukali, vypočítávali, kolik tak asi váží a kolik z ní bude masa, až bude stažená a vyvrhnutá. Jak jsme tak stáli v drobném dešti a s nohama v blátě, povídá mi Rosetta potichu "Mámo, mně je té chudinky kozy líto... ted je živá, a za chvíli ji zabijí... kdyby to bylo na mně, já bych ji nezabíjela." Řekla jsem jí: "A co bys jedla?" Ona odpověděla: "Chleba a zeleninu... na co je zapotřebí jíst maso? Já jsem taky z masa a to moje maso není moc jiné než maso téhle kozy... co za to může, že je zvíře a nemůže přemýšlet a bránit se?" Uvádím tahle Rosettina slova, jak je řekla, hlavně abych dokázala, jak uvažovala a myslila ještě tenkrát uprostřed války a v době drahoty. Možná že se ta slova zdají trochu prostoduchá a snad i hloupá, ale ukazoval a, jak jsem řekla, tu její zvláštní dokonalost, pro kterou jí nebylo možné připisovat žádnou špatnou vlastnost zrovna jako kdyby byla svatá a která snad pramenila z nezkušenosti a neznalosti, ale byla zkrátka upřímná a od srdce.