Nač led? Stačí jen trocha sněhu

a plzeňské nádraží, nebo podchod. Přesněji řečeno dlaždice, tvořící podlahu. Klouže to stejně a bez bruslí. Jen vzít hokejky a puk a můžem si hrát hokej :-)

No a to je moje každodenní realita. Tak jako sněhem pokryté chodníky, které krásně kloužou. A to tu toho sněhu moc není. Spěchat se v zasněžené Plzni nevyplácí. (Vážně by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby ho napadl metr.)

---

**

Občas se z nenadání přihrnou prazvláštní nálady. Zrovna jedna u mě teď zakotvila. Tu a tam na mě vykoukla už před týdem a asi se jí u mě zalíbilo a tak se tu opět zastavila. Mám strašnou chuť něco dělat. Pekla jsem, umyla nádobí, zametla a pomohla s obědem. Sama od sebe. Což je divné. Nepoznávám se. Ale tak ono to určitě přejde.

V uklízení jsem se nepohnula dál, ale stále to tu nade mnou visí.Tak jako některá rozhodnutí. Neuteču jim. Ale to už vím dávno.

**

Já ten internet roztrhnu, zrovna teď se musí sekat!!!!

Takhle to nedokoukám. Dívám se na Záskok od Járy Cimrmana. Vzpoměla jsem si totiž na základku, kde nám češtinář pouštěl Vyšetřování ztráty třídní knihy. Je to docela sranda. I když s tím sekáním až tolik ne. Ale co jiného bych měla dělat? Sem tu zase sama... A já bych si tak moc chtěla povídat.

**

Čtecí krize přetrvává. Já ten Pád thanů snad nepřečtu :-( Za to jsem přečetla za den Hrozny okamžiků a možná si jimi nechám inspirovat.

No a pak jsem za 3 dny přečetla Spalovač mrtvol. Znáte? Mám z toho divný pocit a hlavně jsem nepochopila ten konec, což je docela na pytel, jelikož je to četba k matuře. Nečetl jste to někdo a nevysvětlil by jste mi ten konec??