Vivienne

Byla nám zadána nějaká slova (jsou vyznačeny kurzívou) a toto vzniklo: 92 slov Vězení. Chlad se zabodává do obnaženého těla jako čepel nože. Jako tehdy. Vzpoura . Tolik jich zemřelo, ale nám to bylo jedno. Obrovská cena se svobodu . Svoboda . Stála vůbec za to? Dlouho jsme si ji stejně neužili. Boj střídal boj a my jsme prohrávali. Tam daleko od domova jsme ztratili zdání o tom, co je to láska, cit. Jen prázdná slova, co mají potěšit poničenou duši? Možná se ptáte proč neuteču . Proč žít? Proč utíkat? Když tam za kamennou zdí není nic, co by za to stálo. Všechno je pryč… Není proč žít…

Přes léto jsem měla šanci dost poslouchat. A aby to tu nebylo tak prázdné zmíním se o pár z nich. Upozorňuji, že zmínka je vždy velmi stručná (někdy až příliš, já vím). O některých skupinách se zde možná později ještě zmíním. Toto je jen malý náhled a ochutnávka. Třeba zde i vy naleznete něco, co vás zaujme. Laeg Mortemir písně z larpů : TU -jedním slovem krása, kouzelné písně, které si člověk lehce zapamatuje a tak může pět ze všech sil :-) Doufám, že vše výjde a bude nějaký koncert v Plzni, nebo okolí ráda bych se ho účastnila. Edenbridge -nevím co k tomu říci, tak asi nenapíšu nic Ten klip se mi moc líbí, akorát mi přijde zvláštní jak zpěvečka koulí očima. Jestli budu mít čas tak si píseň přeložím(pokud na to nezapomenu). Nádherné jsou záběry na krajinu a ten hrad/zříceninu. A pak jak ten vousáč bojuje sám se sebou zvláštní. Amberian Dawn - tato finská banda mi velice učarovala a jsem pevně rozhodnutá se podívat i na jejich starší alba. Mrzí mě jen, že letos budou hrát u nás, ale j

Dnes ráno nadobro odešlo léto a přišel podzim. Docela se na tu barevnost těším, ale děsím se těch dešťů. To mi připomíná, že sem už rok chci dát jednu fotku, tak snad se k tomu dostanu. Ale proč sem vůbec píšu. Pořádně si nevzpomínám, jak se to událo. Prostě a jednoduše byla hodina češtiny a my měli za úkol coxi dělat a tohle z toho vzniklo. Léta páně 2011 povstal praotec Čech a opět stanul na vrcholu hory Říp a pravil: Hory nízké obklopují zem, lesy samá skládka Tvář země zničená hloubením dolů, betonová monstra se tyčí k nebesům Místo zpěvu ptáků, houkání aut Místo křišťálové vody, chemické břečka Lidí jako dobytka, co pásl se tu kdysi Národ Čechů vymírá, místo nich tu žijí cizinci Děláte mi ostudu, jdu se vrátit do hrobu

Jsem unavená, mám toho dost na práci, ale tak nějak se nedokážu přemoci, jít to udělat. A tak tu trčím a buším do klávesnice další a další písmenka, která se spojí ve slova a ta pak ve věty, které jsou vlastně k ničemu. Utvoří obraz, který není dobré hledat a spatřit. Jsem unavená. Opravdu hodně, ale spánek nepomáhá. Zdá se mi, že se každý den budím unavenější, než když jsem večer usínala. Ale co s tím? *** Myšlenky si dělají co chtějí. Běhají sem a tam. Nelze je zastavit, zachytit, zničit... Nevím, co jsou zač. Kde se vzaly? Kdo je povolal? Otázky na něž není odpovědi... Zklamání. To už tu dlouho nebylo. Opravdu dlouho. Ale abych si tu jen nestěžovala. Omlouvám se za kvalitu fotek, je to foceno mobilem .

... se musím vykecávat. Tento článek měl být pozitivní. Ano pozitivní a ano MĚL. Prostě už nemůžu být zticha. Ale vykřičet se někde na ulici by nebyl dobrý nápad. Jak už jsem psala, začalo to dobře. Dost nám odpadávaly hodiny a tak jsem byla brzy doma. Fajn. V úterý mě naštval zubař, ale náladu mi napravila zmrzka a to, že mi konečně (po asi 2 měsích!!) přišla finština. Středeční nahrnutí úkolů mě téměř zabilo + zjištění, co se stane, když přijdu pozdě do školy. Nechápu to. Jak můžou chtít trestat dojíždějící za to, že přijdou pozdě o pár minut, protože jim ten zatracený dopravní prostředek přijel pozdě?! No protě hovadina. Naše jinak milá učitelka zapomíná. Ale odneseme to my. Jen se modlím ať je to jen chvilkový výkyv. To že se nám neustále seká počítač a vypadává net je vlastně normální. A to že jsem opět vyhodila pojistky asi taky. Mám chuť výt a výt, ale nemůžu. Další zákaz. Další uzavřená cesta. Co je to vlastně demokracie o které se pořád tak hojně mluví? Kterou neustále předha

Trochu opožděně. 28.8- 4.9 Nic se nedělo až na to sprosté slovo na 5(začíná to na š, ale to vám asi došlo). Jinak téměř nic. Přišel mi dopis. První po několika letech. Myslím, že si dovedete představit tu radost. Horší bylo pak čelit záludným otázkám a zkoumavým pohledům od babči a rodičů. Odepsat jsem odepsala až v sobotu. Doufám, že to dobře dojde a bude to k přečtení. Měla jsem nějaké nutkání fotit, ale jak víte, foťák odešel do nebes. A tak to nejde. :-) A zase mě chytá chuť přihlásit se do literární soutěže "O dračí řád" . Já vím jsem děsná. No kdo ví, jak to nakonec dopadne. 8.9 Absolutně nestíhám, už teď !!! celej svět se zbláznil a tak nějak zrychlil. Štve mě to, ale nelze jej zastavit. Proto je tu tak mrtvo a dost mě to mrzí. Doufám, že u vás je to lepší. Neděle - prostě děs. Házená opravdu miluju, kdysž mě někdo chytá za krk, dá mi facku, ale já jí nic udělat nemůžu, protože by mi to hned pískl rozhodčí. No nic, mám nový foťák, ale dostanu ho až k Vánocům. :-( Ke sv

A je tu konec. Trochu divný, ale je tu. Tak snad se vám bude alespoň trochu líbit... "Už to začalo," sykl Theorg a zastavil se. Vinia se otřásla. Lesem se neslo vytí a řev. Byli daleko, ale i tak je slyšeli, tlumeně, ale přece. "Jak daleko ještě?" "Už jenom kousek," Theorg se opatrně vydal dál. Pak se ale zarazil, dvě ženy seděly uprostřed bývalého tábořiště a zdálo se, že meditují. Ještě podivnější však bylo to, že ta mladší z nich byla velmi podobná Vinie. Theorg si promnul oči. Ne, to není možné, to se mi musí zdát, myslil si. Ale nezdálo se mu to. Thea vycítila upíra a probrala se. Zvedla se a šla naproti němu odhodlaná se bít. Liara se taktéž zvedla, ale okamžitě oněměla, když uviděla upírovu společnici. I Thea se zarazila. Vinia a Liara k sobě došly. Opatrně se dotkly konečky prstů. Nebyl to sen. Sestry se opět shledaly. *** Boj vytrvale pokračoval dál. Těžké ztráty byly na obou stranách. Vyhladovělí upíři ztráceli dech, vlkodlaků ubývalo a vítěz byl

Jak jsem psala, tak tu je další seznam. Černý kocour - Edgar Allan Poe kniha obsahuje 12 povídek (jáma a kyvadlo, zrádné srdce, černý kocour, skokan, pád do Malströmu, rukopis nalezený v láhvi, podlouhlá bedna, zlatý brouk, odcizený dopis, eleonora, obchodník, senzace s balónem). Nejvíce mi v paměti ulpěly 3 povídky. Jáma a kyvadlo mě naprosto uchvátila. Zrádné srdce a Černý kocour mi přišli dost podobné, v obou případech se vrah který zpáchal "dokonalý" zločin nakonec prozradí sám. Ženy, které běhaly s vlky - Clarissa Pinkola Estés úžasná kniha, které se mi sice místy obtížně četla, ale to jí neubírá na kouzelnosti. Ráda bych si ji přečetla ještě jednou. Pohádky - J.R.R. Tolkien další dílo úžasného spisovatele, tentokrát to byly pohádky: Kovář Wootton Major, Nimralův list a Farmář Giles z Hamu Svobodnej národ - Terry Pratchett jedna z nejlepších knih, které jsem od Pratchetta četla, ať žijí Nac Mac Fíglové!! :-) A Tonička Bolavá se svojí pánvičkou :-) Dědic klanu - Brian Ruc