Vivienne

Další týden uplynul. Skoro nic se nedělo(až na to, že sjem so dokopala k tomu sem přidat další kapitolku :-) ). Jo a na ochodní akademii zveřejnili předběžné výsledky. Mno a já sem skončila 82, takže mě defakto přijali, jelikož jich tam berou celkem 120. Asi bych měla začít slavit a juchat, ale..  Prostě ta škola, já tam nechci.. Neláká mě ani v nejmenším, když  o ní slyším dělá se mi špatně.  To není nic pro mě. A ta škola je těžká a já pochybuju že ji zmáknu.. Naši se shodli, že by to bylo nejlepší jít tam, ale já tam nechci. Pak tu vyvstává ta mizerná otázka, kterou bych nejradši zabila. A to:  Kam tedy chci.. já to prostě nevím, ale ani jedna z těch tří, kam sme si dala přihlášku to fakt není. :-( achjooo Mno jinak o víkendu, jsem skládala puzzle(ještě furt, ty samý, dostala jsem se do fáze, kdy nadávám na to jaký obrázek jsem si vybrala, je tam totiž jenom černá, šedivá a jejich různé odstíny a já  ty puzzle zaboha nemůžu doskládat). A ještě jsem s tátou zd...

Po delší době další kapitolka. Je docela dloohá, tedy, aslepoň na mé poměry. Nějak nevím co víc říct.. Tak snad jenom ať se líbí... Rychle doběhla k autu, nasedla a dupla na plyn. Kola zanaříkala, ale okamžitě se dala do pohybu. Auto za okamžik zmizelo v oblaku zvířeného prachu. Jasmie byla stále nervózní. Doufala, že jí hned nezačnou pronásledovat. Bylo to, ale zbožné přání. Najdou ji, ať bude kdekoliv. A to díky Demetrimu-stopaři.. Nejdříve vyjede z téhle pece, pak najde Lucy. Pošle Kaitlin s vlkodlaky pryč. Sama si pak na Demetriho počká. Nebo by mohla vytvořit falešnou stopu a získat tím čas, ale kdo ví, jestli se na to Demetri chytí. Nezbývá než doufat a modlit se k bohu.. Ale ona již na boha nevěří. Přestala, když jí zničili život. Možná by se k víře v něj vrátila, ale neměla tu možnost. Proměnila se, stala se stvůrou, ďáblovým stvořením, které nemá duši. Jasmie si povzdechla. Neměla by na to myslet. Obzvlášť ne teď, ale nemohla si pomoci. Aro v ní probudil dávno zapomenuté vzpom...

Původně jsem si říkala, že na téma týdne nebudu psát články, ale nakonec mi to nedalo a já sem teď jeden kratičký napíši. Tento týden je tématem týdne škola. Kdo by ji neznal? Škola, už to samotné slovo v nás vzbuzuje různé pocity. Nenávist, odpor, bázeň, láska, radost,strach... Škola je místo kde se máme vzdělávat, ale ve skutečnosti je mnohem víc. Je to místo, kde si skoro poprvé navazujeme vztahy s jinými lidmi. Kde stojíme sami za sebe, ale kolikrát i s ostatními za jeden tým. Musíme spolupracovat, překonávat rozpory a i vlastní nechuť. Ano většina z nás školáků na ní nadává, já nejsem jiná nejradši bych ji zrušila. Ale pravou cenu a smysl školy objevíme až budeme straší. Až snad dostaneme i ten rozum:-) Škola je místo, kde žije radost a přátelství, ale je to také místo smutku a prvních zklamání. Je to místo, kde se bortí sny a umírají iluze. A právě v ní dostáváme,řekla bych, důležité poučení, a to že život není fér. Kde jinde je to jasněji vidět než ve škole? Tedy, alespoň já to ...

Další týden je u konce a tady je jeho shrnutí. Pondělí, otravná škola. Poté trénink a TV. Úterý, rovnátka. Zdál se mi sen, že mě brácha budí a tak jsem stala a začala se oblékat, ale pak jsem se podívala na mobil a ono půl jedné. Jinak vě škole odpoledka+ bolest zubů. Středa tělocvik, sme celý dvě hodiny hráli badminton(Nevím jak se to přesně píše), to byl podle mě dobře strávený čas. Pak kadeřnice, mi ostříhala konečky a nakonec jsme přáli mamce k narozeninám. Jsem jí koupila růži a pak se všichni složíme a koupíme jí zlatý prstýnek, al eaž budou mít její velikost. Čtvrtek focení na ročenku, už to vidím, tam bude zase největší obluda.. Pátek písemka z chemie, sem prej popletla alkoholi, ale mám údajně za 2, takže super. Sobota, žádné puzzle, nýbrž vaření a práce venku. Jakýmsi záhadným způsobem jsme si natrhla čáru srdce na pravej ruce, není to nic vážnýho, ale teklo z toho krve.. Neděle, přijala babi s děnou a tak se kecalo a kecalo... Pak nějaký to učení a pak mi brácha dal do mobil...

Tak a dnešním dnem začíná jaro!! Tak nějak se mi zdá, že už pomalu, přebírá žezlo od zimi a velice brzy usedne na trůn místo ní. Už vě čtvrtek bylo teplo a sluníčko bylo na obloze dlouho. A když zapadalo byla jsem svědkem překrásné scenerie. Jak mi tohle jen chybělo. A třeba i buzící se jaro ve mě probudí múzu a já začnu psát jako zběsilá. :-) To by se vám asi líbilo co? Mno nezbývá než doufat, že se ke mě ta nevděčnice vrátí a nějaký čas u mě pobude. Přeji ať si první jarní den užijete :-)

Nějak nestíhám, tak tentokrát jen hudba.

Po dlouhé době shrnutí týdne. Tak tedy začnem.. Pondělí děs, byla sem sice doma, ale nebylo mi nejlíp. Úterý už zase ve škole, dokonce sem přežila i úděsnou hudebku a recitaci básně (to byla hrůůůza). Středa 2 hod těláku+ hodina tréninku na basket, ulila sme se z dějáku, jinak nuda.. Čtvrtek turnaj v basketu, sme byly přeposlední, ale i tak je to úspěch. Pátek zkoušební z chemie, sme myslela, že se zbláznim hrůzou, ale zvládla sem to,před tím ještě písemka z příroďáku, jednou si myslím, že to by to nemusela dopadnout hrozně :-) Compy nuda a ájina to samý.. Překládání nějaký děsný písničky.. Sobota, celej den skládání puzzlí, strašně potom bolí záda, sem měla pocit, že se už v životě nanarovnam, ale docela sem s tim pohla. Neděle zase puzzle, domácí práce a učení. Nakonec sem psala další kapitolku, jen jsme udělalu tu chybu, že jsem ji psala rovnou na blog a pak nám náhle kyksnul net a bylo po povídce. Jen co si seženu zbraň půjdu a zastřelím internet. A jak už napovídá název celý týden...