V mezičase...
Věděla jsem, jak moc pro mne psaní znamená. Cítila jsem, jaký vztah mám k tomuto doupěti. A teď nemám čas tu být, nemám čas psát a strašně moc mi to chybí. Přijde mi, jako by část mě prostě zemřela. Teď je tu prázdné místo, ničím nenaplněné ale volající po naplnění. A já nemám, co bych tam hodila. Ale co tam vhodit? Ne opravdu mě nic nenapadá.. A tak to zůstává… Neschopnost zorganizovat si svůj čas. To je hlavní příčina všeho trápení. Neschopnost se průběžně učit, i když vím, že to nahonem nezvládám. Má blbost. A za tu se platí že? Inu ale snažím se na tom pracovat, tak mi držte palce. Ať se tu brzy zase objevím s něčím delším a čtivějším.