Vivienne

O této kapele jsem se tu zmínila již několikrát a tentokrát vás čeká článek o její historii. Nedivte se, že o nich pořád píšu, hraje tam můj bratr.A kluci budou určitě rádi, za každou reakci :-) Rok založení: 2011 Členové: Pepa - bicí; Michal- kytara, zpěv; Honza- kytara, zpěv; Ondra- baskytara Odkazy: Attax , bandzone Historie: Historie skupiny Attax se začala psát v průběhu jara 2011. V té době ukončila svou činnost skupina Archeo, ve které společně působili Honza a Josef. Tuto dvojici oslovil Michal se záměrem založit novou kapelu. Trojici muzikantů už zbývalo jen doplnit o posledního člena s basovou kytarou. Hledání netrvalo dlouho a byl osloven Honzův a Pepův kamarád Ondra, který se sice původně učil hrát na elektrickou kytaru, ale po naléhání výše zmíněných kamarádů přešel na nástroj s tlustými strunami. V počátcích se skupina snažila sestavit ideální koncertní set z převzatých písniček. Skupina také použila jednu z písniček, kterou hrálo Archeo. Již od začátku ale kapela směřova

Pokračujeme v naší houbičkové jízdě. Vysoká štíhlá kráska, ale myslím, že bychom si na ní moc nepochutnali. Opět pokus o jiný pohled. Listí, listí a houbička. Sousedky se sluníkem. Nevím proč, ale mě se ty paprsky v rohu líbí.

Nebojte nezačala jsem ujíždět na lysohlávkách, jen nám na zahradě v říjnu vyrostly houbičky a já je fotila. A tak vám sem dávám pár "povedenějších" fotek. Kozák jedlý i s mouchou na klobouku :-) (alespoň myslím, že to byl kozák) Tyhle už jedlé opravdu nejsou, ale sedí si tam hezky v trávě zachumladé do příkrývky z listí. Najdete ji vůbec?? Pokus o umělečtější záběr jedlého páru hub. (ta vyšší je určitě jedlá je, ale její sousedka, to vážně nevím) A na závěr bíla parta.... Akorát ten flekatý list mi tam vlézt nemusel.

Přesně takové pořadové číslo má tento článek. Ale že by bylo něco k slavení to se říci nedá. Začne ohraným "nestíhám" no ona je to pravda a příští týden nebude lepší. To máme pondělí test čj, cvičení z matiku, zkoušení z bižule, úkol na aj a vyučování do 5. Úterý test ze statistiky - 17 stránek, IT, ruština. Středa čeština literární směry, čtvrtek čtvrtletka z účta a písemka z konverzace což je cca 5 stránek slovíček. No a pátek úkol na PK kupní smlouva na 3 stránky. Asi se z toho zblázním. Navíc jsem ve čtvrtek ztratila sešit na matiku, takže mě čeká nemilé opisování, protože z té látky bude ještě pololetka! Vážně bych se nejraději zabila. Kupodivu jsem stihla přečíst Irské bajky a pár povídek od Doyla. Kladivo stále nepokořeno. Víte co je divné. Jsou zde téměř samé autorské články, povídky a pokusy a komentářů je tu málo, kdež to u výkecu je jich dost. Nechápu to a nevím, co si o tom mám myslet. Stále se ptám sama sebe co dělám špatně. Nevím.

Drabble 100 slov. Podivný večerní záchvat inspirace. Stála uprostřed nicoty, která ji objímala ve své chladné náruči. Otevřela oči. Tma byla stále tmou. Pohlédla dolů, nic neviděla, ba spíše jen cítila hlubinu pod sebou. Zakolísala. Její rozhodnost byla ta tam. A pak je uslyšela. Pochybovače a jejích řezavý smích, zarývající se do duše, jako ta neostřejší čepel nože. Zhluboka se nadechla a přestala myslet. Nicota ji opět objala s chladnou konejšivostí jí tak vlastní. Zalilo ji hřejivé poznání, že není sama a již nikdy nebude. Otevřela oči a již neváhala. Udělala poslední krok do neznáma. Padala, ale nicota ji nenechala samotnou. Zůstala s ní. Až do konce.

Tento týden byl hektický, jako týdny před ním a i po něm. Nestíhám. Absolutně nestíhám. Ale stále sem přidávám. Ale má to vůbec smysl? Pocit, že dělám zbytečnou věc stále sílí. Spolu s pocitem, že jsem břídil a k ničemu. Jsou to silní protivníci a já s nimi asi ani nebudu bojovat. Nemá to cenu. Tak co tedy bude dál? Nevím. Nechci odejít, ale zároveň mi to přijde zbytečné. Tak zbytečné ... Víte ono by nebylo na škodu dát občas najevo, že tu někdo je. Kdo sám bloguje ví jaký je to pocit, vydět další komentář. ** Dost jsem se rozečetla. Přečtla jsem Válku s mloky, Maryšu, Janu Eyrovou i Kroniku Jakuba Vandrovce (fakt sradna :-)) Kladivo však stále zůstává nepokořené, ale všeho do času. No nic mějte se fajn a možná zase někdy.